Vila Marta

TISK DOPLNIT KARTU
Objekt
Vila
Stav: V rekonstrukci
Adresa mapa
U Vodárny 934
39701 Písek – Budějovické Předměstí
Písek
49° 18' 21.1'', 14° 7' 43.8''
Osoby spjaté s nemovitostí
Majitel: Andělová Eva (katastr)
Architekt: neznámý nebo nevyplněný

Architektonický / technický popis

Máte k objektu informace / fotografie? Použijte nahoře vpravo "doplnit kartu", kde se můžete stát také autorem / spoluautorem této karty.

Časová osa

2017 V rekonstrukci

Vila má nového majitele, ten se pustil do její postupné rekonstrukce.
1989 Prázdný

Dáša po roce 1989 několikrát přijela i do své staré vlasti. Setkala se s několika "děvčaty“, s nimiž prožila roky v kriminále, dočkala se rehabilitace. Píseckou vilu našla Dáša v dezolátním stavu. Onemocněla rakovinou, umírala těžce, ale statečně. Zemřela 24. února 1995. Její popel byl rozprášen, tak jak si přála, v jednom z perthských parků.
1968 V roce 1968 Dáša spoluzakládala v Písku s ostatními politickými vězni K 231. Po srpnové invazi s maminkou už na nic nečekaly. Odjely do Austrálie za sestrou Martou. O poměrech v československých komunistických ženských věznicích vypráví útlá knížka "Byly jsme tam taky", kterou Dáša sama napsala. Lidé, kterým se dostala do ruky shodně uvádějí, že ji nedokázali odložit, dokud ji nedočetli. 
1966 Z vězení vyšla až v roce 1966. Vrátila se do Písku. "Jsem tedy v Písku a dobře mi tak, to mám za to, že mě nic nenapravilo, že jsem zůstala Donem Quijotem. Mohla jsem se dostat do Prahy, ale já jsem celá léta snila o Písku, Otavě, uličkách pod skálou, chtěla jsem vidět, zda ještě je stará lípa u hřbitova a voňavý vítr v Putimské bráně. Teď zjišťuji, že to všechno je tak, ale ti lidé! Jsem jako ubohá figurína v londýnském panoptiku Madame Tussaud. Každý mne okukuje, porovnává s minulostí a navíc i pomlouvá...“ napsala následně v dopise svojí kamarádce. 
1960 Dáša nebyla kvůli svému hrdému chování propuštěna ani na velkou amnestii v květnu 1960. V posudcích, které se dochovaly v jejím vězeňském spise, o ní bachaři opakovaně píší: "má drzé chování k příslušníkům“, "do pracovního soutěžení se nikdy nezapojila, je inteligentní a sebevědomého vystupování“, "účel převýchovy není plněn, neboť odsouzená zůstává krajně zaujata vůči lidově demokratickému zřízení a tímto postojem se netají“. Z vězení Dáša vyšla až v sedmatřiceti. Strávila v něm čtrnáct let, její maminka sedm roků.
1955 Dášu v roce 1955 poslali do slovenských Želiezovců, jednoho z nejdrsnějších lágrů. Denním chlebem vezenkyň byly nesplnitelné pracovní normy, mizernou stravu, odpírání zdravotní péče a hlavně surovost a tupá buzerace dozorců. Nedostávaly například žádné hygienické potřeby ani menstruační vložky. Krev jim stékala po nohou, dozorci se jim smáli. Když bylo nejhůř, roztrhaly prostěradlo a hadříky použily místo vložek, za což však okamžitě následoval trest. Z tohoto pekla se jí podařilo utéct, po dvou dnech byla nalezena, dosavadní trest jí byl navýšen o další tři roky.
1950 Martě se podařilo v lednu 1950 uprchnout za hranice. Dáša a její maminka ale zůstaly a bojovaly. Dáša po Písku roznášela letáky s karikaturami a texty zesměšňujícími komunistické vůdce a "lidově-demokratický" režim vůbec a o něco později v zahradě jejich vily pomohly ukrýt dva "vyakčněné" vysokoškoláky a vojenské zběhy, kteří se chtěli dostat na Západ. Státní bezpečnost je za to zatkla. Dáše bylo třiadvacet. Součástí trestu bylo propadnutí veškerého majetku.
1945 Do života celé rodiny tragicky zasáhly politické změny po roce 1945. Na konci druhé světové války bankéř Šimek v Písku tragicky zemřel. Do vily se z rozhodnutí národního správce nastěhovali cizí lidé a rodině zůstala pouze jedna místnost. Kuchyň byla pro všechny nájemníky společná. Jako dcery bankéře měly Dáša a Marta z hlediska nového režimu naprosto nepřijatelný "buržoazní“ původ. 
1920 Vznik

Vilu v příkrém svahu nad řekou Otavou postavil ve dvacátých letech 20.století bankéř Jaroslav Šimek a pojmenoval ji po své ženě "Marta". Manželé měli dvě dcery, Dášu a Martu. Jejich otec vybral pro svůj dům mimořádně krásné místo na okraji města, obklopené stromy a loukami. K domu se přicházelo po kamenném schodišti, které zdobili baculatí andílci. V zahradě pak postavil ještě skleník s orchidejemi a také hřebčinec, neboť koně byli láskou jak jeho, tak především starší dcery Marty. Zatímco Marta trávila většinu času v koňském sedle, o osm let mladší Dáša propadla tanci a stepu.

Článek

7. prosince 2009
Ta krásná holka z vily nad řekou
22. květen 2009
Autorka svědectví o ženských věznicích, krásná a inteligentní Dagmar Šimková, by se dožila 80 let

Knihy

Externí galerie (foto / video)

Odkazy

Facebook

Majitelé nemovitosti

23. července 2017
Andělová Eva
Jaromíra Malého 2229, Budějovické Předměstí, 39701 Písek

Panorama

Mapa

Autor karty Rendy (Radomír Kočí) aktualizováno: 28. října 2018

Diskuze

5. října 2017 09:33
Ještě za studií mezi 1978 a 1982 jsem chodil okolo krásné, ale zarostlé a pustnoucí vily a říkal jsem si, co všechno dokáží komanči zlikvidovat.
Pak se stal zázrak a dům se začal odhalovat a s ním i celá historie.
Člověku se chce brečet, že tu zvěř ještě dneska někdo volí.
Odpovědět
Zobrazit všech 1 komentářů Skrýt komentáře Přidat komentář