Zámek Chotýšany

1/2018 Na prodej

Zámek je na prodej za 10 mil. CZK. Majitelem je společnost FARM CHOTÝŠANY, s.r.o., kde je jednatelem MAURO PICCININI, který po celé ČR vlastní řadu dalších prázdných zámků. Na zámku jsou prováděny symbolické udržovací práce. Zámek je v havarijním stavu.

2013 Chotýšany jsou na seznamu nejohroženějších památek Středočeského kraje. Památkáři prozatím italské firmě udělili pokutu 80 000 Kč.

2002 Zámek i s polnostmi o rozloze 80 hektarů prodal za 4 mil. CZK italské firmě Farm Chotýšany. Ta slíbila zastupitelům obce, že pole rozprodá na pozemky na stavbu rodinných domků a získané peníze vloží do rekonstrukce zámku.

1989 Prázdný

Zámek v restituci získal potomek rodiny Langhammerů, ale ten si s ním nevěděl rady.

1958 Od tohoto roku je zámek chráněn jako kulturní památka.

1948 Za vlády komunistů v naší zemi byl zájem o zámek ryze praktický. Byly v něm zřízeny byty a místní knihovna. Údržba byla jen minimální. Přestože objekt pomalu ztrácel punc panského sídla, přece jen nějakým způsobem fungoval.

1946 Po Egerovi se stál nájemcem Václav Kinkor. Byl to z gruntu dobrý člověk i hospodář. Přesto však se mu nijak zvlášť nedařilo. V roce 1942 mu zemřela manželka Josefa. Pak hospodařil sám s dcerou Jaroslavou, která mu vedla domácnost. Roku 1946 mu vypršela nájemní smlouva a odstěhoval se do Říčan, kde se usadil. (Šimek Josef: Pamětní kniha Čtenářsko – ochotnické Jednoty, I. část, str. 98)

1940 Nájemcem velkostatku za Ing. Korbela byl Otto Eger. Hospodařil zde se svou manželkou Julií do roku 1940, tu s větším, jindy zas s menším úspěchem.

1937 V červenci byla uzavřena trhová smlouva mezi manžely inž. Adolfem Korbelem s Julií Korbelovou z Prahy, kteří velkostatek prodaly manželům ing. Ottovi Langhammerovi řediteli Báňského úřadu ve Slezsku s manželkou Rosalií ze Sobědruh do společného vlastnictví dvou třetin a manželi ing. Ivo Langhammera s Věrou Langhammerovou z Karviné vlastníci jedné třetiny veškerých pozemků a nemovitého majetku (viz Trhová smlouva z července 1937 – archiv obecního úřadu Chotýšany)

1933 Do zámecké budovy byla zřízena elektroinstalace a zavedena vodovodní přípojka připojena ze studny na sousedním pozemku.

1930 Zbytkový statek Chotýšany koupil zaměstnanec Státního pozemkového úřadu Ing. Adolf Korbel z Prahy. Nehospodařil však na statku sám, tento opět pronajal. Sám si ponechal k obývání některé místnosti v zámku, dále pak ovocnářskou a zelinářskou zahradu. Práci v tomto směru obstarával a na zahradě pracoval zahradník Vendelín Klouček, rodák z Bílkovic.

1919 Pozemkovou reformou po první světové válce byla část pozemků od chotýšanského velkostatku rozdělena mezi místní malozemědělce, chalupníky a ty, kteří podle zákona a pozemkové reformě měli na půdu nárok. Zbytek ve výměře 85 ha zůstal zatím Sternbergovi, který ho opět pronajal. Vystřídalo se tu několik krátkodobých pachtýřů, více spekulantů než hospodářů, kteří půdě málo rozuměli, ale mnoho z ní chtěli vytěžit.

1914 Další větší přestavby došlo 7. července 1914 žádá pan Filip hrabě Sternberg o povolení stavby a hodlá ve svém velkostatku v Chotýšanech provést nutné stavební opravy a přitom též úpravu bytů čeledních, špýcharu, staré stáje, komory na krmivo, kuchyně na krmivo pro dobytek a prasečníku. A mimo to zřídit při čeledníků nové špižírny a chlévky na drobný dobytek. Ale s tím začala I. světová válka a rázem bylo po všech plánech a nadějích.

1912 Stavební úpravy

Zámek získal další nájemce, mladý a podnikavý Ing. Bohuš Svoboda, který zde byl jen krátce,ale po dohodě s majitelem dal přestavět a upravit vnitřek zámku, opravena a zabezpečena byla zeď kolem parku, znovuzřízen byl i park a vůbec celý dvůr byl uveden do náležitého pořádku. Při této přestavbě zámeckých budov v roce 1912 byly také vyčleněny místnosti pro faru v jižním křídle zámku a se značným nákladem upraveny pro farní úřad a byt faráře.

1884 Zámek v Chotýšanech navštívil hrabě Filip Šternberg poprvé 6. května 1884. Se svou mladou chotí navštívil při té příležitosti faru, společně si prohlédli kostel a zašli i do školy. Pak odjeli kočárem zpět na Jemniště.

1883 20. dubna velkostatek koupil hrabě Zdeněk ze Šternberga pro svého syna Filipa, ten ale pobýval na zámku Jemniště a Chotýšany hned po koupi pronajal synovi bývalého majitele Karlu Sternschussovi. Chotýšany i Bílkovice měl v nájmu asi 18 let. Celkem hospodařili Sternschussové v Chotýšanech 28 let. Po Karlu Sternschussovi zde hospodařil další nájemce židovského původu František Frankenstein.

1873 Prázdný

Od ní vše koupil Bedřich hrabě Belegarde za 165 tisíc zlatých. Dlouho však Chotýšany nevlastnil. Ještě ten samý rok je prodal jakémusi židovi Moritzi Sternschussovi. V době, kdy Chotýšany patřily bratrům Vratislavům, ztratily mnoho na svém významu a tím více nyní, kdy majitelem se stal zmíněný Moritz Sternschuss. Ten hleděl ze všeho co možná nejvíce vytěžit, a podle toho to také za krátký čas jeho hospodaření vypadalo. Nic se neopravovalo, zámek i zahrada pustly.

1872 František Vratislav hrabě z Mitrovic shledal, že chotýšanské panství neudrží, proto jej tohoto roku prodal a z Chotýšan se nadobro odstěhoval. Zadlužený Chotýšanský zámek a vše co k němu příslušelo koupila židovská společnost zvaná "Chabrus".

1869 Rod hrabat Vratislavů z Mitrovic byl dobře zapsán u rakouského císařského dvora, kde někteří zastávali vysoké úřady. Měli od roku 1725 dědičné právo zastávat úřad zemského mistra
kuchyně, jimž se také říkalo „koštovatelé“, neboli „ochutnávači“ u císařského dvora. Jedním takovým „ochutnávačem“ u císaře Františka I. byl hrabě Josef Vratislav, kterému říkali „císařský
komoří“. Zemřel ve Vídni dne 9. října 1869. Poté byl převezen do Chotýšan a zde s velkou pompou pochován do rodinné hrobky, která byla vpravo od vchodu do chrámu.

1849 František Josef Vratislav z Mitrovic zemřel a Chotýšany pak připadly jeho synům Františkovi a Josefovi, kteří zůstali svobodní. O zděděný majetek a hospodářství se velmi málo starali a v Chotýšanech se téměř vůbec nezdržovali. Stálé bydliště měli ve Vídni. V Chotýšanech se o všechno staral správce a nadlesní Pelikán, který nestačil za nimi do Vídně posílat peníze.

1807 Adam František hrabě z Vrtby zemřel ve Vídni 3. září ve věku 61 let. Má mramorový náhrobek postavený na jižní straně kostelní věže. Vytesaný nápis v růžovém mramoru hlásá: „Zde odpočívá Vysoce urozený Pán František Adam hrabě z Vrtby, pán na Chotýšanech, Voticích, Olbramovicích a Janovicích, zesnul dne 3. září 1807 v 61. věku svého“. Dole na pomníku je psáno: „Postaven tento pomník od vděčných dědiců hrabat Vratislavů roku 1864.“ Adam z Vrtby zemřel bezdětný. Statky získal odkazem František Josef Vratislav z Mitrovic.

1791 Arnošt František I. hrabě z Vrtby, připomínající ještě roku 1787 jako český nejvyšší dědičný kancléř, zemřel v tomto roce ve věku 77 let. Dědictví získal jeho nejstarší syn Adam František II. hrabě z Vrtby.

1761 Hrabě dal zbořit občanské domky rozkládající se mezi zámkem a kostelem a nechal postavit nová obydlí na jiném místě. Na získané ploše zřídil přírodně krajinářský anglický park s barokní besídkou s ozdobnou fasádou a vyzdobená rokokovými malbami na klenbě. Zámecký park byl chloubou Chotýšan.

1746 Na chotýšanském zámku se narodil syn Arnošta, Adam František II. hrabě z Vrtby, pozdější majitel zámku.

1743 Vznik

V sousedství staré tvrze si nechal hrabě Arnošt postavit jednopatrový renesanční zámek. V tomto roce se poprvé písemně připomíná jako "nová tvrz z kamene vystavěná a šindelem krytá". Zbytky staré tvrze nechal přebudovat na zámecký pivovar.

1737 Chotýšanské statky koupil Arnošt František I. hrabě z Vrtby, majitel Votic, Olbramovic, Janovic a Bílkovic. Touto změnou majitele Chotýšany jen získaly. Hrabě Arnošt, spravoval všechen majetek se svou manželkou Marií Annou, roz. Vratislavovou z Mitrovic.