Ze Špindlerovky do Špindlu

V letech 1914 až 1921 byla vybudována široká silnice ze Špindlerova Mlýna na Špindlerovku. Původním plánem bylo pokračování této silnice i do Polska, z polské strany ale silnice končí zhruba 4 km od státní hranice a dál nakonec nebyla dokončena. Byla zde také zprovozněna pravidelná autobusová linka, tou se můžete vydat nahoru a trasu absolvovat pohodlně z kopce. (autor trasy: Radomír Kočí, audio průvodce: Kateřina Vaněčková)

Kvízová otázka
Ve kterém roce Karolína Erbenová adoptovala Františka Kukačku?
Parametry trasy
Typ:
Pěší
Délka:
6 km
Čas:

Objekty na trase

1

V roce 1824 boudu postavil rychtář Franz Spindler z Bedřichova. Původně nesla název Rychtářova bouda. Za dva roky na to shořela, ale ještě téhož roku ji na původní kamenné podezdívce vystavěli znova. Od roku 1855 do roku 1894 ji vlastnil Johann Hollmann, který byl zeťem Spindlera. Podařilo se mu z boudy vybudovat jeden z nejpopulárnějších a nejnavštěvovanějších horských hotelů. Požár ji znovu zachvátil v roce 1885, bohužel v ní uhořela i osmiletá majitelova neteř. Provoz v nové boudě se obnovil už následujícího roku. Velký význam znamenalo pro boudu otevření sáňkařské dráhy do Hainu. V době největší popularity sjezdů na rohačkách se jich během zimní sezóny uskutečnilo několik set. Františka Hollmanová boudu přestavěla do podoby moderního horského hotelu. Provdala se za Rudolfa Lhotu, který po jejím skonu v roce 1911 boudu zdědil a provozoval do své smrti roku 1925, přičemž se v roce 1915 znovu oženil. Druhé ženě Rudolfa Lhoty Anně Richterové pak bouda patřila až do jejího vysídlení v roce 1945. Po válce se bouda stala jednou ze zotavoven ROH, přičemž péče o ni poněkud upadala a bouda chátrala. Návštěvníci z roku 1984 vzpomínali, že několikacentimetrové štěrbiny ve stěnách a oknech ucpávali vlastním vojenským oblečením, aby neumrzli nebo se nebudili pokryti čerstvě navátým sněhem. V 90. letech boudu koupil pan Tyle, který ji po požáru v roce 2005 kompletně zrekonstruoval. V roce 2010 zdejší provozovatel zkrachoval a pan Tyle nabídl boudu ke koupi za 138 mil. Kč. V roce 2019 boudu vlastní pan Hank Martin, plně vybavená bouda znovu funguje pro všechny návštěvníky.

1

V roce 1824 boudu postavil rychtář Franz Spindler z Bedřichova. Původně nesla název Rychtářova bouda. Za dva roky na to shořela, ale ještě téhož roku ji na původní kamenné podezdívce vystavěli znova. Od roku 1855 do roku 1894 ji vlastnil Johann Hollmann, který byl zeťem Spindlera. Podařilo se mu z boudy vybudovat jeden z nejpopulárnějších a nejnavštěvovanějších horských hotelů. Požár ji znovu zachvátil v roce 1885, bohužel v ní uhořela i osmiletá majitelova neteř. Provoz v nové boudě se obnovil už následujícího roku. Velký význam znamenalo pro boudu otevření sáňkařské dráhy do Hainu. V době největší popularity sjezdů na rohačkách se jich během zimní sezóny uskutečnilo několik set. Františka Hollmanová boudu přestavěla do podoby moderního horského hotelu. Provdala se za Rudolfa Lhotu, který po jejím skonu v roce 1911 boudu zdědil a provozoval do své smrti roku 1925, přičemž se v roce 1915 znovu oženil. Druhé ženě Rudolfa Lhoty Anně Richterové pak bouda patřila až do jejího vysídlení v roce 1945. Po válce se bouda stala jednou ze zotavoven ROH, přičemž péče o ni poněkud upadala a bouda chátrala. Návštěvníci z roku 1984 vzpomínali, že několikacentimetrové štěrbiny ve stěnách a oknech ucpávali vlastním vojenským oblečením, aby neumrzli nebo se nebudili pokryti čerstvě navátým sněhem. V 90. letech boudu koupil pan Tyle, který ji po požáru v roce 2005 kompletně zrekonstruoval. V roce 2010 zdejší provozovatel zkrachoval a pan Tyle nabídl boudu ke koupi za 138 mil. Kč. V roce 2019 boudu vlastní pan Hank Martin, plně vybavená bouda znovu funguje pro všechny návštěvníky.

2

Na místě nejdříve stávala takzvaná Stará Špindlerova bouda, kterou tu roku 1814 postavil Franz Spindler. V roce 1874 Starou Špindlerovu boudu odkoupil Franz Adolf. V roce 1905 stará Špindlerova bouda vyhořela a několikrát vystřídala majitele. Nejdříve ruinu koupil jiný Adolf, hostinský z Herlíkovic a dále se stala majetkem Herrmanna Hollmanna. Roku 1910 ruinu získal Vinzenz Adolf, přezdívaný Vincek od Sněžných jam, přezdívka souvisela s tím, že jako nájemce provozoval slezskou Boudu u Sněžných jam. Adolf tu o rok později vybudoval skvostnou a úpravnou novostavbu pojmenovanou Adolfova bouda. Elektrický proud byl do boudy přiveden z malé vodní elektrárny, zbudované v letech 1925–1929 na Červeném potoce, společném zdroji pro trojici zdejších dominantních bud – Erlebachovy, Špindlerovy a Adolfovy. V červnu 1936 kompletně vyhořela hlavní budova. Požár vznikl z nedbalosti a neopatrnosti natěrače, který renovoval vnější plášť objektu. Už v prosinci téhož roku byla hlavní budova kompletně obnovena. V roce 1945 byli majitelé z boudy vyhnáni a v rámci divokého odsunu odtransportováni dobytčáky do Saska, do polí kousek za Žitavu, kde byli ponecháni svému osudu. V roce 2019 je vlastníkem státní podnik Vojenská lázeňská a rekreační zařízení a funguje pro všechny návštěvníky.

2

Na místě nejdříve stávala takzvaná Stará Špindlerova bouda, kterou tu roku 1814 postavil Franz Spindler. V roce 1874 Starou Špindlerovu boudu odkoupil Franz Adolf. V roce 1905 stará Špindlerova bouda vyhořela a několikrát vystřídala majitele. Nejdříve ruinu koupil jiný Adolf, hostinský z Herlíkovic a dále se stala majetkem Herrmanna Hollmanna. Roku 1910 ruinu získal Vinzenz Adolf, přezdívaný Vincek od Sněžných jam, přezdívka souvisela s tím, že jako nájemce provozoval slezskou Boudu u Sněžných jam. Adolf tu o rok později vybudoval skvostnou a úpravnou novostavbu pojmenovanou Adolfova bouda. Elektrický proud byl do boudy přiveden z malé vodní elektrárny, zbudované v letech 1925–1929 na Červeném potoce, společném zdroji pro trojici zdejších dominantních bud – Erlebachovy, Špindlerovy a Adolfovy. V červnu 1936 kompletně vyhořela hlavní budova. Požár vznikl z nedbalosti a neopatrnosti natěrače, který renovoval vnější plášť objektu. Už v prosinci téhož roku byla hlavní budova kompletně obnovena. V roce 1945 byli majitelé z boudy vyhnáni a v rámci divokého odsunu odtransportováni dobytčáky do Saska, do polí kousek za Žitavu, kde byli ponecháni svému osudu. V roce 2019 je vlastníkem státní podnik Vojenská lázeňská a rekreační zařízení a funguje pro všechny návštěvníky.

3

Stará Erlebachova bouda se zde objevila jako první. Postavil ji Ignaz Hollmann roku 1784. Sloužila jako přístřeší pastevců, senařů a jejich dobytka. Rod Hollmannů si boudu předával až do roku 1885, kdy ji koupil Franz Erlebach, který se do té doby živil jako zimní správce boudy U Sněžných jam, kterou známe z předchozí zastávky. Franz Erlebach v ní začal nabízet možnost noclehu a občerstvení. Po smrti Franze Erlebacha v roce 1911 boudu získal jeho zeť Filip Erben. Od roku 1915 na ní hospodařila vdova Karolína Erbenová. Její syn se z války nevrátil. V roce 1922 adoptovala Františka Kukačku, zdatného tesaře, ten pojal její jméno za svobodna - Erlebach. Ti boudu dostali z dluhů a zmodernizovali. V roce 1924 rodina v jejím sousedství postavila novou Erlebachovu boudu. Pro tu se později ujal název Gábi. Na začátku 2 sv. války odtud rodina Erlebachova prchala do českého vnitrozemí, ze dne na den přišli o své živobytí. Na konci války němku Karolínu Erlebachovou zachránila před odsunem česká národnost jejího adoptivního syna a tak se stali správci boudy. Roku 1952 se stali právoplatnými vlastníky boudy a hospodařili na ní až do roku 1961. Poté jim byla bouda znárodněna a převzal ji Centrotex. Stav se zhoršoval a roku 1978 byla stará Erlebachova bouda zbořena, na jejím místě Centrotex postavil novou. V roce 1998 boudu koupila rodina Tomáškova. Ta zde v roce 2007 nechala postavit kapličku a boudu průběžně modernizuje.

3

Stará Erlebachova bouda se zde objevila jako první. Postavil ji Ignaz Hollmann roku 1784. Sloužila jako přístřeší pastevců, senařů a jejich dobytka. Rod Hollmannů si boudu předával až do roku 1885, kdy ji koupil Franz Erlebach, který se do té doby živil jako zimní správce boudy U Sněžných jam, kterou známe z předchozí zastávky. Franz Erlebach v ní začal nabízet možnost noclehu a občerstvení. Po smrti Franze Erlebacha v roce 1911 boudu získal jeho zeť Filip Erben. Od roku 1915 na ní hospodařila vdova Karolína Erbenová. Její syn se z války nevrátil. V roce 1922 adoptovala Františka Kukačku, zdatného tesaře, ten pojal její jméno za svobodna - Erlebach. Ti boudu dostali z dluhů a zmodernizovali. V roce 1924 rodina v jejím sousedství postavila novou Erlebachovu boudu. Pro tu se později ujal název Gábi. Na začátku 2 sv. války odtud rodina Erlebachova prchala do českého vnitrozemí, ze dne na den přišli o své živobytí. Na konci války němku Karolínu Erlebachovou zachránila před odsunem česká národnost jejího adoptivního syna a tak se stali správci boudy. Roku 1952 se stali právoplatnými vlastníky boudy a hospodařili na ní až do roku 1961. Poté jim byla bouda znárodněna a převzal ji Centrotex. Stav se zhoršoval a roku 1978 byla stará Erlebachova bouda zbořena, na jejím místě Centrotex postavil novou. V roce 1998 boudu koupila rodina Tomáškova. Ta zde v roce 2007 nechala postavit kapličku a boudu průběžně modernizuje.

4

Historie Josefovy boudy je poměrně mladá. Sahá do roku 1927, kdy pekař ze Sedmidolí pan Ernst Adolf zažádal ve Špindlerově Mlýně o povolení stavby obytného domu a pekárny na místě dnešní Josefovy boudy. Dům byl postaven v roce 1929 a od té doby zde podnikali až do tragického vyhnání německého obyvatelstva v roce 1945. V době totality vlastnil boudu podnik zahraničního obchodu TECHNOEXPORT a podle projektu z r. 1967 ji velmi citlivě zrekonstruoval. Josefovu boudu koupila rodina Tomáškova před zimou v roce 1997. V roce 1998 koupili i vedlejší Erlebachovu boudu. Na podzim roku 2009 prošla bouda kompletní rekonstrukcí. Josefova bouda je v roce 2019 architektonicky velmi zdařilý příjemný hotýlek s tradiční stylovou restaurací. Na závěr pro doplnění, několik dalších objektů, které se zde nachází, Gábi vlastní Vojenská lázeňská a rekreační zařízení, ostatní objekty Krajské ředitelství policie Královéhradeckého kraje, objekt čp. 190 v roce 2019 bez využití viditelně chátrá.

4

Historie Josefovy boudy je poměrně mladá. Sahá do roku 1927, kdy pekař ze Sedmidolí pan Ernst Adolf zažádal ve Špindlerově Mlýně o povolení stavby obytného domu a pekárny na místě dnešní Josefovy boudy. Dům byl postaven v roce 1929 a od té doby zde podnikali až do tragického vyhnání německého obyvatelstva v roce 1945. V době totality vlastnil boudu podnik zahraničního obchodu TECHNOEXPORT a podle projektu z r. 1967 ji velmi citlivě zrekonstruoval. Josefovu boudu koupila rodina Tomáškova před zimou v roce 1997. V roce 1998 koupili i vedlejší Erlebachovu boudu. Na podzim roku 2009 prošla bouda kompletní rekonstrukcí. Josefova bouda je v roce 2019 architektonicky velmi zdařilý příjemný hotýlek s tradiční stylovou restaurací. Na závěr pro doplnění, několik dalších objektů, které se zde nachází, Gábi vlastní Vojenská lázeňská a rekreační zařízení, ostatní objekty Krajské ředitelství policie Královéhradeckého kraje, objekt čp. 190 v roce 2019 bez využití viditelně chátrá.

5

Jelení boudy vznikly už někdy na počátku 18. století v souvislosti s těžbou dřeva. První zdejší rodina, dřevorubci Adolfové, se do Krkonoš přistěhovali z rakouských Alp. Jejich příjmení patřilo v Krkonoších mezi nejfrekventovanější, do ostatních krkonošských osad se patrně rozšířili ze svého původního sídla na Jeleních Boudách. Hrabě Morzin zde nechal v roce 1850 vybudovat myslivnu pro zdejší revír Sedmidolí. V roce 1876 zde vznikl Špindlerův hostinec. Jeho majitel Jan Spindler pocházel jak jinak než z rodu Adolfů. Nejstarší stavení čp. 102 vyhořelo po zásahu bleskem v roce 1890. Znovu bylo důkladně vybudováno z kamene. Špindlerův hostinec roku 1892 koupil Franz Adolf z nedalekého Bedřichova a v roce 1894 špindlerovský Václav Hollmann. Jeho manželka, vnučka zakladatele Petrovy boudy Jana Pittermanna, Špindlerův hostinec proslavila a zvelebila. Roku 1925 boudy zdědil Josef Spindler a přistavěl Lyžarskou boudu. V předválečných časech i v době po skončení 2. světové války tu sídlila jednotka československé armády, která se starala o bezpečnost hranic. V poválečném období se staly majetkem podniku Restaurace a jídelny a poté Krkonošských hotelů. V roce 2012 byl majitelem již chátrajících a nevyužívaných bud nejbohatší Čech Petr Kellner. Dal za ně jedenáct až dvanáct milionů. Nekoupil je ale přímo, připadly mu jako zástava, když mu nezaplatil jeden z dlužníků. I v roce 2019 boudy zůstávají bez využití. Jsou napojené na elektřinu a střežené. Zub času se na nich zatím výrazně nepodepisuje. Vlastníkem je společnost EUC Real Estate a.s. za kterou stojí Jan Blaško, jenž dříve třináct let působil ve vedení skupiny PPF Petra Kellnera.

5

Jelení boudy vznikly už někdy na počátku 18. století v souvislosti s těžbou dřeva. První zdejší rodina, dřevorubci Adolfové, se do Krkonoš přistěhovali z rakouských Alp. Jejich příjmení patřilo v Krkonoších mezi nejfrekventovanější, do ostatních krkonošských osad se patrně rozšířili ze svého původního sídla na Jeleních Boudách. Hrabě Morzin zde nechal v roce 1850 vybudovat myslivnu pro zdejší revír Sedmidolí. V roce 1876 zde vznikl Špindlerův hostinec. Jeho majitel Jan Spindler pocházel jak jinak než z rodu Adolfů. Nejstarší stavení čp. 102 vyhořelo po zásahu bleskem v roce 1890. Znovu bylo důkladně vybudováno z kamene. Špindlerův hostinec roku 1892 koupil Franz Adolf z nedalekého Bedřichova a v roce 1894 špindlerovský Václav Hollmann. Jeho manželka, vnučka zakladatele Petrovy boudy Jana Pittermanna, Špindlerův hostinec proslavila a zvelebila. Roku 1925 boudy zdědil Josef Spindler a přistavěl Lyžarskou boudu. V předválečných časech i v době po skončení 2. světové války tu sídlila jednotka československé armády, která se starala o bezpečnost hranic. V poválečném období se staly majetkem podniku Restaurace a jídelny a poté Krkonošských hotelů. V roce 2012 byl majitelem již chátrajících a nevyužívaných bud nejbohatší Čech Petr Kellner. Dal za ně jedenáct až dvanáct milionů. Nekoupil je ale přímo, připadly mu jako zástava, když mu nezaplatil jeden z dlužníků. I v roce 2019 boudy zůstávají bez využití. Jsou napojené na elektřinu a střežené. Zub času se na nich zatím výrazně nepodepisuje. Vlastníkem je společnost EUC Real Estate a.s. za kterou stojí Jan Blaško, jenž dříve třináct let působil ve vedení skupiny PPF Petra Kellnera.

6

Zde se nacházela bouda u Dívčích lávek. Zřídil ji Hrabě Harrach v 60. letech 19. století, kdy posloužila jako ubytovna dělníkům, kteří budovali jednu z prvních krkonošských turistických cest Labským dolem k Labské boudě. Boudu potom obýval Kraus Tischler z Krausových Bud a následně vysloužilý fořt Antonín Sedláček. Malá bouda byla tehdy sroubena ze šestimetrových bloků dřeva. Sedláček se stal obětí velké povodně v roce 1897, jeho tělo bylo nalezeno až v Dolním Vrchlabí. S narůstajícím turistickým ruchem bylo potřeba boudu zvětšit. Z malého objektu se stála hájovna, v níž se také vybíralo mýto za vstup do Labského dolu. Bouda byla postupně nákladem hraběcího harrachovského rodu přestavěna na hostinec s několika hostinskými pokoji. Harrachův veškerý majetek ležící při státní hranici s Německem byl po vzniku Československa zestátněn. Jeden z českých nájemců byl i adoptivní syn paní Erlebachové z výše položené Erlebachovy Boudy František Kukačka-Erlebach. V lednu 1940 bouda vyhořela. I přes rychlou pomoc ze Špindlerova Mlýna se z inventáře boudy nepodařilo téměř nic zachránit.

6

Zde se nacházela bouda u Dívčích lávek. Zřídil ji Hrabě Harrach v 60. letech 19. století, kdy posloužila jako ubytovna dělníkům, kteří budovali jednu z prvních krkonošských turistických cest Labským dolem k Labské boudě. Boudu potom obýval Kraus Tischler z Krausových Bud a následně vysloužilý fořt Antonín Sedláček. Malá bouda byla tehdy sroubena ze šestimetrových bloků dřeva. Sedláček se stal obětí velké povodně v roce 1897, jeho tělo bylo nalezeno až v Dolním Vrchlabí. S narůstajícím turistickým ruchem bylo potřeba boudu zvětšit. Z malého objektu se stála hájovna, v níž se také vybíralo mýto za vstup do Labského dolu. Bouda byla postupně nákladem hraběcího harrachovského rodu přestavěna na hostinec s několika hostinskými pokoji. Harrachův veškerý majetek ležící při státní hranici s Německem byl po vzniku Československa zestátněn. Jeden z českých nájemců byl i adoptivní syn paní Erlebachové z výše položené Erlebachovy Boudy František Kukačka-Erlebach. V lednu 1940 bouda vyhořela. I přes rychlou pomoc ze Špindlerova Mlýna se z inventáře boudy nepodařilo téměř nic zachránit.

7

V roce 1897 byl velkou povodní stržen špindlerovský hotel s názvem Německý císař, viz galerie na kartě objektu. Stál v centru u Bílého mostu. Majitel nechal postavit nový hotel na tomto místě. Později byl známý více jako Hotel Grand nebo v dobách socialismu zotavovna 9. květen. Těsně před revolucí začala rekonstrukce hotelu. Stavebně byla téměř dokončena, ale podle projektu z dob totality. Což v roce 1991 nevyhovovalo západním standardům - některé pokoje neměli WC a koupelnu apod. Bylo rozhodnuto tento nedostatek odstranit, ale majetkové poměry se po revoluci radikálně změnili a rekonstrukce byla zastavena. Objekt je i v roce 2019 stále ve stavu nedokončené rekonstrukce. Majitelem je společnost Estate Grand, s.r.o., která patří do skupiny CPI podnikatele Radovana Vítka. Projekt rekonstrukce by měl být hotov, řeší se připomínky, které má k rekonstrukci město, stavební povolení bylo prodlouženo.

7

V roce 1897 byl velkou povodní stržen špindlerovský hotel s názvem Německý císař, viz galerie na kartě objektu. Stál v centru u Bílého mostu. Majitel nechal postavit nový hotel na tomto místě. Později byl známý více jako Hotel Grand nebo v dobách socialismu zotavovna 9. květen. Těsně před revolucí začala rekonstrukce hotelu. Stavebně byla téměř dokončena, ale podle projektu z dob totality. Což v roce 1991 nevyhovovalo západním standardům - některé pokoje neměli WC a koupelnu apod. Bylo rozhodnuto tento nedostatek odstranit, ale majetkové poměry se po revoluci radikálně změnili a rekonstrukce byla zastavena. Objekt je i v roce 2019 stále ve stavu nedokončené rekonstrukce. Majitelem je společnost Estate Grand, s.r.o., která patří do skupiny CPI podnikatele Radovana Vítka. Projekt rekonstrukce by měl být hotov, řeší se připomínky, které má k rekonstrukci město, stavební povolení bylo prodlouženo.