Vilové Vinohrady

Vinohrady v sobě ukrývají jednu z nejstarších a nejkrásnějších vilových čtvrtí v Praze. Jeden blok a celá řada zajímavých vil. Pro svůj domov si tuto čtvrť vybral například továrník Emil Kolben, zakladatel slavné ČKD. Sousedem mu byla další známá osobnost, architekt Jan Kotěra. Naproti tomu, stojí zde celá řada reprezentativních sídel osobností, které jsou nyní skoro zapomenuté, například stavitele samotných Vinohrad, pojďte si je připomenout.

(autor trasy: Radomír Kočí, audio průvodce: Vojtěch Řehák)

Kvízová otázka
U brány vily Emila Kolbena jsou zvonky, nad nimi cedulka s písmeny HK. Jaká tři čísla jsou pod HK?
Parametry trasy
Typ:
Pěší
Délka:
1 km
Čas:

Objekty na trase

1

Projekt rodinné vily Františka Wittlera vypracoval v roce 1923 architekt a designér Max Gerstel, mezi jehož hlavní realizace patří zejména portály, markýzy, výklady či firemní štíty prodejen. Hned v následujícím roce byl dům upraven architektem Aloisem Dryákem pro paní Pospíšilovou, choť ministerského rady. Dryák je mimo jiné také autorem slavné Mullerovy vily na Ořechovce. V roce 2020 je majitelem doktor Hněvkovský, významný lékař a nadaný fotograf. Získal řadu ocenění z domácích a zahraničních výstav. Je znám například výstavou fotografií protestujících studentů v letech 1968 a 1989, ale také tím, že fotografoval například pro kapelu Sputnik, divadlo Semafor nebo pro Československou televizi. Publikuje v oboru lékařská biologie a genetika a je též pracovník Grantové agentury ČR.

1

Projekt rodinné vily Františka Wittlera vypracoval v roce 1923 architekt a designér Max Gerstel, mezi jehož hlavní realizace patří zejména portály, markýzy, výklady či firemní štíty prodejen. Hned v následujícím roce byl dům upraven architektem Aloisem Dryákem pro paní Pospíšilovou, choť ministerského rady. Dryák je mimo jiné také autorem slavné Mullerovy vily na Ořechovce. V roce 2020 je majitelem doktor Hněvkovský, významný lékař a nadaný fotograf. Získal řadu ocenění z domácích a zahraničních výstav. Je znám například výstavou fotografií protestujících studentů v letech 1968 a 1989, ale také tím, že fotografoval například pro kapelu Sputnik, divadlo Semafor nebo pro Československou televizi. Publikuje v oboru lékařská biologie a genetika a je též pracovník Grantové agentury ČR.

2

Vilu pro Jana Havlenu realizoval v letech 1900 – 1901 architekt Jan Labouťka. Následně ji ve stylu novorenesance a secese modernizovala známá stavitelská firma Pražák a Moravec. Dokladem této přestavby je například reliéf sv. Ludmily od Václava Prokopa u vstupu do vily. V roce 2019 vilu vlastní pan Votava, podnikatel v oblasti IT. Spolumajitelkou vily je Markéta Baňková, známá výtvarnice, ilustrátorka, spisovatelka a popularizátorka vědy.

2

Vilu pro Jana Havlenu realizoval v letech 1900 – 1901 architekt Jan Labouťka. Následně ji ve stylu novorenesance a secese modernizovala známá stavitelská firma Pražák a Moravec. Dokladem této přestavby je například reliéf sv. Ludmily od Václava Prokopa u vstupu do vily. V roce 2019 vilu vlastní pan Votava, podnikatel v oblasti IT. Spolumajitelkou vily je Markéta Baňková, známá výtvarnice, ilustrátorka, spisovatelka a popularizátorka vědy.

3

Tato vila byla postavena ve stylu florální secese roku 1906 architektem Vladimírem Sedláčkem, který je také autorem například nedaleké Prokopcovy vily na adrese Hradešínská 50. Majitelem byl Viktor Felber, český vědec v oboru termomechaniky, hydrauliky a aeronautiky, a rektor ČVUT. Felber byl během německé okupace společně se svým synem Juliem členem Národně revolučního výboru inteligence. Za tuto činnost byli oba 1. 6. 1942 popraveni na Kobyliské střelnici. Viktora Felbera zde na zdi připomíná pamětní deska od Miroslava Stejskala. ČVUT jako své nejvyšší vyznamenání uděluje tzv. Felberovu medaili. V roce 2019 je majitelem pan Dejčmar, spolumajitel investiční skupiny RSJ, spoluzakladatel centra moderního umění DOX, majitel modelingové agentury Czechoslovak Models, organizátor pražského týdne módy a zakladatel NF Neuron.

3

Tato vila byla postavena ve stylu florální secese roku 1906 architektem Vladimírem Sedláčkem, který je také autorem například nedaleké Prokopcovy vily na adrese Hradešínská 50. Majitelem byl Viktor Felber, český vědec v oboru termomechaniky, hydrauliky a aeronautiky, a rektor ČVUT. Felber byl během německé okupace společně se svým synem Juliem členem Národně revolučního výboru inteligence. Za tuto činnost byli oba 1. 6. 1942 popraveni na Kobyliské střelnici. Viktora Felbera zde na zdi připomíná pamětní deska od Miroslava Stejskala. ČVUT jako své nejvyšší vyznamenání uděluje tzv. Felberovu medaili. V roce 2019 je majitelem pan Dejčmar, spolumajitel investiční skupiny RSJ, spoluzakladatel centra moderního umění DOX, majitel modelingové agentury Czechoslovak Models, organizátor pražského týdne módy a zakladatel NF Neuron.

4

Rodinná vila Josefa Svobody, stavitele Královských Vinohrad, byla postavena roku 1897 ve stylu pozdního historismu a ovlivněná manýrismem. Manýrismus bývá označován jako určitý přechodový styl mezi renesancí a barokem. Postupně se zvyšuje podíl detailů a ornamentů, objevuje se také pokročilejší variace trojuhelných nadokenních štítů. V pozdním historismu je navržena například vila Josefa Šímy ve Vysokém Mýtě. V roce 2019 je vila v majetku několika vlastníků, část vlastní i městská část Praha 10.

4

Rodinná vila Josefa Svobody, stavitele Královských Vinohrad, byla postavena roku 1897 ve stylu pozdního historismu a ovlivněná manýrismem. Manýrismus bývá označován jako určitý přechodový styl mezi renesancí a barokem. Postupně se zvyšuje podíl detailů a ornamentů, objevuje se také pokročilejší variace trojuhelných nadokenních štítů. V pozdním historismu je navržena například vila Josefa Šímy ve Vysokém Mýtě. V roce 2019 je vila v majetku několika vlastníků, část vlastní i městská část Praha 10.

5

Ve vile poněkud ustupující od uliční čáry bydlel v minulosti architekt Ladislav Machoň, který je například autorem nedaleké dvojvily bratří Čapků. V roce 2019 je tato vila ve vlastnictví manželů Mašátových. Pozemek okolo vily a garáže jsou podle katastru nemovitostí ve vlastnictví městské části Praha 10.

5

Ve vile poněkud ustupující od uliční čáry bydlel v minulosti architekt Ladislav Machoň, který je například autorem nedaleké dvojvily bratří Čapků. V roce 2019 je tato vila ve vlastnictví manželů Mašátových. Pozemek okolo vily a garáže jsou podle katastru nemovitostí ve vlastnictví městské části Praha 10.

6

Před námi je asi nejslavnější vila na této trase. Zde si pro sebe a svoji rodinu vybudoval vilu s ateliérem zakladatel české moderny, architekt Jan Kotěra. Vila byla postavena v letech 1908-1909 a nese tak pro tehdejší Kotěrovu tvorbu typický odkaz na střízlivou holandskou architekturu. Ve stejné době Kotěra projektoval např. Vršovickou vodárnu v Michli či Východočeské muzeum v Hradci Králové. Vila se při pohledu z ulice nezdá příliš objemná, stojí však ve svažitém terénu. Našim očím jsou tak skryta suterénní podlaží, která se otevírají při pohledu ze zahrady. Vila tak poskytovala dostatek prostoru pro rodinu se čtyřmi dětmi, domovníka i studenty Jana Kotěry, kteří za ním přicházeli do podkrovního ateliéru. V roce 1928, tedy pět let po smrti Jana Kotěry, byl dům prodán právníkovi Josefu Koeserovi. V roce 1939 koupila dům rodina současných majitelů, v roce 1948 však byla vila rozdělena na přidělené byty. Po sametové revoluci byly byty v rámci restituce navráceny rodině původních majitelů.

6

Před námi je asi nejslavnější vila na této trase. Zde si pro sebe a svoji rodinu vybudoval vilu s ateliérem zakladatel české moderny, architekt Jan Kotěra. Vila byla postavena v letech 1908-1909 a nese tak pro tehdejší Kotěrovu tvorbu typický odkaz na střízlivou holandskou architekturu. Ve stejné době Kotěra projektoval např. Vršovickou vodárnu v Michli či Východočeské muzeum v Hradci Králové. Vila se při pohledu z ulice nezdá příliš objemná, stojí však ve svažitém terénu. Našim očím jsou tak skryta suterénní podlaží, která se otevírají při pohledu ze zahrady. Vila tak poskytovala dostatek prostoru pro rodinu se čtyřmi dětmi, domovníka i studenty Jana Kotěry, kteří za ním přicházeli do podkrovního ateliéru. V roce 1928, tedy pět let po smrti Jana Kotěry, byl dům prodán právníkovi Josefu Koeserovi. V roce 1939 koupila dům rodina současných majitelů, v roce 1948 však byla vila rozdělena na přidělené byty. Po sametové revoluci byly byty v rámci restituce navráceny rodině původních majitelů.

7

Stojíme před vilou, kterou v r. 1900 navrhnul arch. Jan Labouťka. Majitelem vily byl architekt Josef Bertl, autor Holešovického pivovaru či Vršovické záložny. Během studií si také přivydělával jako návrhář vzorů látek a luxusních vozů pro Ringhofferovy závody. Byl jmenován rektorem ČVUT, zabýval se konstrukcí železobetonových obloukových rámů, trezorů,  a systémy topení a větrání. V roce 1933 byla vila modernizována a purizována známou firmou Pražák a Moravec. Tato přestavba zbavila vilu řady architektonických a dekorativních prvků. Dcerou architekta Bertla byla Ludmila, řečená Lala, Bertlová. Lala se věnovala hře na housle. Provdala se za Rafaela Kubelíka, významného houslistu a v letech 1972-74 dirigenta Metropolitní opery v New Yorku. Jejich syn Martin Kubelík zvolil profesní dráhu svého dědečka, věnuje se architektuře, historii architektury, archeologii a etnologii. V roce 2019 je majitelkou vily paní Kamila Kubelíková, vila tak zůstala v rodině původního majitele.

7

Stojíme před vilou, kterou v r. 1900 navrhnul arch. Jan Labouťka. Majitelem vily byl architekt Josef Bertl, autor Holešovického pivovaru či Vršovické záložny. Během studií si také přivydělával jako návrhář vzorů látek a luxusních vozů pro Ringhofferovy závody. Byl jmenován rektorem ČVUT, zabýval se konstrukcí železobetonových obloukových rámů, trezorů,  a systémy topení a větrání. V roce 1933 byla vila modernizována a purizována známou firmou Pražák a Moravec. Tato přestavba zbavila vilu řady architektonických a dekorativních prvků. Dcerou architekta Bertla byla Ludmila, řečená Lala, Bertlová. Lala se věnovala hře na housle. Provdala se za Rafaela Kubelíka, významného houslistu a v letech 1972-74 dirigenta Metropolitní opery v New Yorku. Jejich syn Martin Kubelík zvolil profesní dráhu svého dědečka, věnuje se architektuře, historii architektury, archeologii a etnologii. V roce 2019 je majitelkou vily paní Kamila Kubelíková, vila tak zůstala v rodině původního majitele.

8

Vinohrady si pro svůj domov vybral i slavný továrník Emil Kolben. Jeden z nejvýznamnějších českých elektrotechniků, zakladatel slavné ČKD. Vilu navrhl v roce 1897 architekt Josef Svoboda, později ji upravil Josef Hrabě a také Max Spielmann. Vila měla původně červenou barvu, proto se dodnes používá i název “Červená vila”. S německou okupací přichází těžké chvíle pro rodinu Kolbenů, která je židovského původu. Přes protesty tehdejší protektorátní vlády, která upozorňuje na vysoká věk Emila Kolbena, je nakonec i on zařazen do transportu a v roce 1943 je deportován do koncentračního tábora v Terezíně, kde po necelém měsíci ve věku 80 let umírá. Z široké rodiny přežil jediný vnuk Jindřich, který po válce pracoval jako zástupce hlavního konstruktéra pro dynamiku leteckých motorů ve Výzkumném a zkušebním leteckém ústavu Letňany. V roce 1968 s rodinou emigroval do Mnichova, kde dál úspěšně pracoval na vývoji leteckých motorů. Zemřel v roce 2013. V roce 2014 se Městská část Praha 10 po koupi zbývajícího třetinové podílu vily stává jediným majitelem a má v plánu vilu zpřístupnit veřejnosti. Zatím v ní jsou pouze byty a kanceláře k pronájmu.

8

Vinohrady si pro svůj domov vybral i slavný továrník Emil Kolben. Jeden z nejvýznamnějších českých elektrotechniků, zakladatel slavné ČKD. Vilu navrhl v roce 1897 architekt Josef Svoboda, později ji upravil Josef Hrabě a také Max Spielmann. Vila měla původně červenou barvu, proto se dodnes používá i název “Červená vila”. S německou okupací přichází těžké chvíle pro rodinu Kolbenů, která je židovského původu. Přes protesty tehdejší protektorátní vlády, která upozorňuje na vysoká věk Emila Kolbena, je nakonec i on zařazen do transportu a v roce 1943 je deportován do koncentračního tábora v Terezíně, kde po necelém měsíci ve věku 80 let umírá. Z široké rodiny přežil jediný vnuk Jindřich, který po válce pracoval jako zástupce hlavního konstruktéra pro dynamiku leteckých motorů ve Výzkumném a zkušebním leteckém ústavu Letňany. V roce 1968 s rodinou emigroval do Mnichova, kde dál úspěšně pracoval na vývoji leteckých motorů. Zemřel v roce 2013. V roce 2014 se Městská část Praha 10 po koupi zbývajícího třetinové podílu vily stává jediným majitelem a má v plánu vilu zpřístupnit veřejnosti. Zatím v ní jsou pouze byty a kanceláře k pronájmu.

9

Původně novorenesanční vila byla postavena někdy před rokem 1893 architektem Antonínem Turkem. Ten byl žákem Josefa Schulze. V roce 1899 byl jmenován vrchním městským inženýrem Královských Vinohrad, proto nám zde zanechal mnoho staveb. Vinohradskou vodárenskou věž, Vinohradské divadlo, Vinohradskou tržnici, školu Na Smetance, kapli svatého Václava na Vinohradském hřbitově nebo Národní dům na Vinohradech. Vila byla upravena v roce 1908, kdy architekt Jan Kotěra k severní straně přistavěl modernistickou přízemní část verandy s novým vstupem. Tato přístavba se však nedochovala. V roce 1928 vilu vlastní pan Maedl a pro něj stavitel Goldreich purizuje fasádu a levou část severního průčelí prolamuje garáží. V roce 2020 je vila v soukromém vlastnictví.

9

Původně novorenesanční vila byla postavena někdy před rokem 1893 architektem Antonínem Turkem. Ten byl žákem Josefa Schulze. V roce 1899 byl jmenován vrchním městským inženýrem Královských Vinohrad, proto nám zde zanechal mnoho staveb. Vinohradskou vodárenskou věž, Vinohradské divadlo, Vinohradskou tržnici, školu Na Smetance, kapli svatého Václava na Vinohradském hřbitově nebo Národní dům na Vinohradech. Vila byla upravena v roce 1908, kdy architekt Jan Kotěra k severní straně přistavěl modernistickou přízemní část verandy s novým vstupem. Tato přístavba se však nedochovala. V roce 1928 vilu vlastní pan Maedl a pro něj stavitel Goldreich purizuje fasádu a levou část severního průčelí prolamuje garáží. V roce 2020 je vila v soukromém vlastnictví.

10

Podívejte se ještě jednou na předcházející vilu. Vila, u které teď stojíme, byla původně jejím dvojčetem. I tuto vilu postavil architekt Turek. K pozemku původně náležela i jižní parcela, kde stály konírny a objekty určené pro služebnictvo. V roce 1928 byla vila, včetně oplocení, přestavěna architektem Ladislavem Machoněm v holandsko-modernisticko-novoklasicistickou stavbu pro člena správní rady Orionky Františka Pokorného. Ten věřil na magickou moc Orionu a tak se motiv tohoto souhvězdí objevuje i ve výzdobě interiéru vily. Fasáda má připomínat tabulku čokolády Orion. V roce 2020 je v soukromém vlastnictví rodiny Ertlových.

10

Podívejte se ještě jednou na předcházející vilu. Vila, u které teď stojíme, byla původně jejím dvojčetem. I tuto vilu postavil architekt Turek. K pozemku původně náležela i jižní parcela, kde stály konírny a objekty určené pro služebnictvo. V roce 1928 byla vila, včetně oplocení, přestavěna architektem Ladislavem Machoněm v holandsko-modernisticko-novoklasicistickou stavbu pro člena správní rady Orionky Františka Pokorného. Ten věřil na magickou moc Orionu a tak se motiv tohoto souhvězdí objevuje i ve výzdobě interiéru vily. Fasáda má připomínat tabulku čokolády Orion. V roce 2020 je v soukromém vlastnictví rodiny Ertlových.

11

Vila s prvky pozdního historismu a rané secese byla navržena architektem Aloisem Dryákem v roce 1898 pro ing. Mullera. Alois Dryák je například autorem prvního stadionu na Strahově, nebo také zdobné vily pro malíře Rudolfa Říhovského v Bubenči. Reliéfy této vily zobrazují Persea s hlavou Medůzy a sv. Jana Křtitele. Od 3. 5. 1958 je vila památkově chráněna. V roce 2019 je vila v soukromém vlastnictví pana Jindřicha Nolla, autora knih o válečné a poválečné architektuře.

11

Vila s prvky pozdního historismu a rané secese byla navržena architektem Aloisem Dryákem v roce 1898 pro ing. Mullera. Alois Dryák je například autorem prvního stadionu na Strahově, nebo také zdobné vily pro malíře Rudolfa Říhovského v Bubenči. Reliéfy této vily zobrazují Persea s hlavou Medůzy a sv. Jana Křtitele. Od 3. 5. 1958 je vila památkově chráněna. V roce 2019 je vila v soukromém vlastnictví pana Jindřicha Nolla, autora knih o válečné a poválečné architektuře.

12

Tuto vilu si nechal postavit někdy před rokem 1919 pan Košťálek podle návrhu architekta Václava Pulcmana. Když zemřel, jeho vdova vilu prodala Rudolfu Krausovi, který ji v roce 1927 nechal přestavět architekty Vondráškem a Pulcmanem do dnešní podoby. Krausovi ovšem byli židovského původu, jejich stopa končí v koncentračním táboře v Lódži. Dům zabavili v roce 1940 Němci a probíhaly zde výslechy gestapa. Po druhé světové válce zde působila sovětská vojenská kontrarozvědka Směrš, která hledala bývalé ruské uprchlíky z řad tzv. bílé protisovětské emigrace nebo Vlasovce, a ty pak odváželi do Sovětského svazu, kde končili na popravištích nebo v gulazích. Za socialismu zde poté sídlila armádní redakce Československého rozhlasu - podle toho se zdejší pracoviště nazývalo Armáda. V roce 1966 zde proběhla ustavující schůze Divadla Járy Cimrmana, herec Miloň Čepelka, člen tohoto divadla, zde nějakou dobu bydlel. Natáčel se tu pořad pro děti Hajaja. Během srpnové okupace odtud vysílal Československý rozhlas. Po roce 1989 se sem přestěhovala česká redakce Svobodné Evropy, z níž se posléze stal Český rozhlas 6. Ten odtud odchází v roce 2011 a od té doby byla vila bez využití. V roce 2020 je vila v soukromém vlastnictví a prochází rekonstrukcí.

12

Tuto vilu si nechal postavit někdy před rokem 1919 pan Košťálek podle návrhu architekta Václava Pulcmana. Když zemřel, jeho vdova vilu prodala Rudolfu Krausovi, který ji v roce 1927 nechal přestavět architekty Vondráškem a Pulcmanem do dnešní podoby. Krausovi ovšem byli židovského původu, jejich stopa končí v koncentračním táboře v Lódži. Dům zabavili v roce 1940 Němci a probíhaly zde výslechy gestapa. Po druhé světové válce zde působila sovětská vojenská kontrarozvědka Směrš, která hledala bývalé ruské uprchlíky z řad tzv. bílé protisovětské emigrace nebo Vlasovce, a ty pak odváželi do Sovětského svazu, kde končili na popravištích nebo v gulazích. Za socialismu zde poté sídlila armádní redakce Československého rozhlasu - podle toho se zdejší pracoviště nazývalo Armáda. V roce 1966 zde proběhla ustavující schůze Divadla Járy Cimrmana, herec Miloň Čepelka, člen tohoto divadla, zde nějakou dobu bydlel. Natáčel se tu pořad pro děti Hajaja. Během srpnové okupace odtud vysílal Československý rozhlas. Po roce 1989 se sem přestěhovala česká redakce Svobodné Evropy, z níž se posléze stal Český rozhlas 6. Ten odtud odchází v roce 2011 a od té doby byla vila bez využití. V roce 2020 je vila v soukromém vlastnictví a prochází rekonstrukcí.

13

Vila z roku 1938 od architekta Františka Marka byla určena pro architekta a stavitele Václava Šurovského. František Marek byl studenten slavného architekta Josefa Gočára. Marek je dále autorem například sokolovny v Riegrových sadech, poválečné obnovy Lidic, nebo objektu, kde se nachází divadlo Archa. Možná tušíte, že mezi lety 1912 až 1948 se na letních olympijských hrách soutěžilo také v uměleckých disciplínách, konkrétně v architektuře, literatuře, hudbě, malířství a sochařství, přičemž tato díla měla mít sportovní námět. A právě František Marek reprezentoval Československo na olympijských hrách v Londýně v roce 1948 a za svůj návrh sokolovny získal čestné uznání.

13

Vila z roku 1938 od architekta Františka Marka byla určena pro architekta a stavitele Václava Šurovského. František Marek byl studenten slavného architekta Josefa Gočára. Marek je dále autorem například sokolovny v Riegrových sadech, poválečné obnovy Lidic, nebo objektu, kde se nachází divadlo Archa. Možná tušíte, že mezi lety 1912 až 1948 se na letních olympijských hrách soutěžilo také v uměleckých disciplínách, konkrétně v architektuře, literatuře, hudbě, malířství a sochařství, přičemž tato díla měla mít sportovní námět. A právě František Marek reprezentoval Československo na olympijských hrách v Londýně v roce 1948 a za svůj návrh sokolovny získal čestné uznání.

14

Zde se původně rozkládala vinice jménem Jindřichovská, posléze byla majitelkou Dorota Mičanová - od toho ulice Na Mičánkách, následně v polovině 18. století byl majitelem vinice Josef Vössl (Fesl) - odtud název Feslová. Usedlost s dvorcem je poprvé zaznamenána kolem roku 1819, kdy ji vlastnil svobodný pán Karel Friedrich Steinmetz, později generální polní maršálek. Po Steinmetzovi Feslovou krátce vlastnil baron Jakub Wimmer, český podnikatel, velkostatkář, mecenáš a majitel dalších vinohradských a vršovických dvorů, např. Folimanky, Kleovky a dalších). Jakub Wimmer zemřel roku 1822 a nemovitost získal knihtiskař Bohumil Haase, majitel Nebozízku. V roce 1857 přešla do majetku továrníka Ulrycha Hubera. Za něj byla přestavěna na klasicistní vilu. Roku 1883 koupila pozemky Feslové Vinohradská záložna, která je dala rozparcelovat a zastavět. V horní části vznikla koncem 19. století restaurace s velkou zahradou. Budovu usedlosti vlastnila obec Vinohrady a ta v ní roku 1884 zřídila okresní vychovatelnu arcivévodkyně Alžběty, určenou pro chudou, opuštěnou a zanedbanou mládež. V letech okupace po roce 1938 zde byl tajný útulek Gestapa pro vězněné těhotné ženy, které jim byly po narození odebrány. Některé z dětí byly usmrceny a některé s německými jmény transportovány do Německa na výchovu. Stalo se tak zde například i šesti lidickým ženám. Objekt v roce 2019 patří městu Praha a je pronajmut společnosti Jana Hotel.

14

Zde se původně rozkládala vinice jménem Jindřichovská, posléze byla majitelkou Dorota Mičanová - od toho ulice Na Mičánkách, následně v polovině 18. století byl majitelem vinice Josef Vössl (Fesl) - odtud název Feslová. Usedlost s dvorcem je poprvé zaznamenána kolem roku 1819, kdy ji vlastnil svobodný pán Karel Friedrich Steinmetz, později generální polní maršálek. Po Steinmetzovi Feslovou krátce vlastnil baron Jakub Wimmer, český podnikatel, velkostatkář, mecenáš a majitel dalších vinohradských a vršovických dvorů, např. Folimanky, Kleovky a dalších). Jakub Wimmer zemřel roku 1822 a nemovitost získal knihtiskař Bohumil Haase, majitel Nebozízku. V roce 1857 přešla do majetku továrníka Ulrycha Hubera. Za něj byla přestavěna na klasicistní vilu. Roku 1883 koupila pozemky Feslové Vinohradská záložna, která je dala rozparcelovat a zastavět. V horní části vznikla koncem 19. století restaurace s velkou zahradou. Budovu usedlosti vlastnila obec Vinohrady a ta v ní roku 1884 zřídila okresní vychovatelnu arcivévodkyně Alžběty, určenou pro chudou, opuštěnou a zanedbanou mládež. V letech okupace po roce 1938 zde byl tajný útulek Gestapa pro vězněné těhotné ženy, které jim byly po narození odebrány. Některé z dětí byly usmrceny a některé s německými jmény transportovány do Německa na výchovu. Stalo se tak zde například i šesti lidickým ženám. Objekt v roce 2019 patří městu Praha a je pronajmut společnosti Jana Hotel.

15

Tuto vilu si pro sebe nechal postavit stavební podnikatel František Strnad v r. 1925. Architektem této puristické vily je Kamil Roškot, který pro Strnadovu stavební firmu projektoval např. nájemní dům v Čechově ulici v Praze. K vile byla přistavěna garáž, která plní také funkci terasy. Mezi další Roškotovy realizace patří divadlo v Ústí nad Orlicí, hrobka českých králů v katedrále na Pražském hradě nebo Pastvinská přehrada. V souvislosti s Kamilem Roškotem a Prázdnými domy je třeba zmínit nechvalně známé vily u tramvajové smyčky na Špejcharu, které jsou v havarijním stavu. Jednu z těchto vil si pro sebe roku 1928 upravil právě Kamil Roškot, ale v roce 2019 ji vlastní developerská společnost, která ji chce zbourat a na místě postavit administrativní budovu. Demolici brání památkáři. Tato vila Františka Strnada je v roce 2019 v soukromém vlastnictví a udržovaná.

15

Tuto vilu si pro sebe nechal postavit stavební podnikatel František Strnad v r. 1925. Architektem této puristické vily je Kamil Roškot, který pro Strnadovu stavební firmu projektoval např. nájemní dům v Čechově ulici v Praze. K vile byla přistavěna garáž, která plní také funkci terasy. Mezi další Roškotovy realizace patří divadlo v Ústí nad Orlicí, hrobka českých králů v katedrále na Pražském hradě nebo Pastvinská přehrada. V souvislosti s Kamilem Roškotem a Prázdnými domy je třeba zmínit nechvalně známé vily u tramvajové smyčky na Špejcharu, které jsou v havarijním stavu. Jednu z těchto vil si pro sebe roku 1928 upravil právě Kamil Roškot, ale v roce 2019 ji vlastní developerská společnost, která ji chce zbourat a na místě postavit administrativní budovu. Demolici brání památkáři. Tato vila Františka Strnada je v roce 2019 v soukromém vlastnictví a udržovaná.