Parametry trasy
Typ:
Délka:
0 km
Čas:

Objekty na trase

1

Okresní nemocnice byla postavena v roce 1903. V roce 1959 proběhla výstavba dětsko-kojeneckého oddělení s 36ti lůžky, dětským ambulatoriem a s nejmodernějším vybavením včetně rentgenu. Zrušena byla nemocnice v roce 1997. Zůstaly po ní dluhy ve výši 28 milionů korun, například okresní správě sociálního zabezpečení. Radnice uhradila 16,5 milionu, část se povedlo zaplatit prodejem movitých věcí. Některé závazky byly odpuštěny. Společnost Testa Invest Letohrad koupila od města areál bývalé nemocnice v roce 2004, slibovala postavit bytový a rekreační komplex. Zůstalo ale jen u plánů. Testa Invest se snaží bývalý kraslický špitál v roce 2011 prodat. Navrhla cenu tři miliony korun. Areál nemocnice v roce 2018 již vlastní společnost L I N A, spol. s r.o., vše ale bohužel zůstává zničené. Přitom i zde se jistě narodila řada velmi šikovných hudebních nástrojařů, kteří se zasloužili o věhlas tohoto města. 

1

Okresní nemocnice byla postavena v roce 1903. V roce 1959 proběhla výstavba dětsko-kojeneckého oddělení s 36ti lůžky, dětským ambulatoriem a s nejmodernějším vybavením včetně rentgenu. Zrušena byla nemocnice v roce 1997. Zůstaly po ní dluhy ve výši 28 milionů korun, například okresní správě sociálního zabezpečení. Radnice uhradila 16,5 milionu, část se povedlo zaplatit prodejem movitých věcí. Některé závazky byly odpuštěny. Společnost Testa Invest Letohrad koupila od města areál bývalé nemocnice v roce 2004, slibovala postavit bytový a rekreační komplex. Zůstalo ale jen u plánů. Testa Invest se snaží bývalý kraslický špitál v roce 2011 prodat. Navrhla cenu tři miliony korun. Areál nemocnice v roce 2018 již vlastní společnost L I N A, spol. s r.o., vše ale bohužel zůstává zničené. Přitom i zde se jistě narodila řada velmi šikovných hudebních nástrojařů, kteří se zasloužili o věhlas tohoto města. 

2

Prvním historicky potvrzeným hudebním nástrojařem v Kraslicích byl Melchior Lorenz. Při jeho svatbě v roce 1631 ho zapsali do matriky jako výrobce houslí. Počet mistrů houslařů vzrůstal, takže již v roce 1669 měli v Kraslicích vlastní houslařský cech. V 18. století se krasličtí hudební nástrojaři přizpůsobili rozkvětu orchestrální hudby a vedle houslí začali vyrábět také hudební nástroje dechové. Jedním ze zdejších výrobců hudebních nástrojů byla i společnost Kohlert & synové, která měla továrnu na tomto místě. Roku 1914 byla postavena dvoupodlažní tříosá budova s příčným traktem a výrazným vertikálním členěním navržená stavebním inženýrem Adolfem Schittenhelmem, tovární komín s mozaikovým dekorem provedla chotěšovská specializovaná firma Spona. Přístavbu tovární haly a dalších objektů realizovala v roce 1922 firma Hochsieder & Bohland. Po roce 1945 v továrně sídlila kraslická pobočka národního podniku Triola. Původní komín byl zbořen po roce 1952 a nahrazen novým. V roce 2011 byla budova na prodej.

2

Prvním historicky potvrzeným hudebním nástrojařem v Kraslicích byl Melchior Lorenz. Při jeho svatbě v roce 1631 ho zapsali do matriky jako výrobce houslí. Počet mistrů houslařů vzrůstal, takže již v roce 1669 měli v Kraslicích vlastní houslařský cech. V 18. století se krasličtí hudební nástrojaři přizpůsobili rozkvětu orchestrální hudby a vedle houslí začali vyrábět také hudební nástroje dechové. Jedním ze zdejších výrobců hudebních nástrojů byla i společnost Kohlert & synové, která měla továrnu na tomto místě. Roku 1914 byla postavena dvoupodlažní tříosá budova s příčným traktem a výrazným vertikálním členěním navržená stavebním inženýrem Adolfem Schittenhelmem, tovární komín s mozaikovým dekorem provedla chotěšovská specializovaná firma Spona. Přístavbu tovární haly a dalších objektů realizovala v roce 1922 firma Hochsieder & Bohland. Po roce 1945 v továrně sídlila kraslická pobočka národního podniku Triola. Původní komín byl zbořen po roce 1952 a nahrazen novým. V roce 2011 byla budova na prodej.

3

Už v roce 1832 zde založil Leopold Thomas přádelnu česané příze. Na počátku osmdesátých let továrnu kupuje vídeňská společnost Hlawatsch & Isbary a zřizuje zde tkalcovnu. Zde začíná produkci dámských a pánských šatovek a podšívkovin. Továrna v roce 1908 vyhořela. Do konce příštího roku byla na jejím místě postavena nová železobetonová budova o délce 94 metry. Projekt budovy vytvořil tovární architekt Bruno Bauer. Roku 1945 budovy akciové společnosti Sdružených továren na vlněné zboží získalo nově založené družstvo národních správců kraslických nástrojářských firem Amati, které do nich soustředilo většinu kraslické produkce. V roce 1948 byla veškerá výroba zestátněna a Kraslice se postupně staly střediskem výroby nástrojů dechových a bicích. V té době chyběl dostatek hudebně nástrojařských odborníků, takže celková koncentrace a specializace byla patrně jediným východiskem. Kraslické hudební nástroje postupně pronikaly na světové výstavy a veletrhy. V letech 1988–1992 byla původní šedová tkalcovna čp. 44 nahrazena novostavbou a etážová budova Bruno Bauera tehdy prošla rekonstrukcí, která ji připravila o některé detaily fasád. Po roce 1990 proběhla privatizace státního podniku Amati a v říjnu roku 1993 byla založena společnost s ručením omezeným AMATI - Denak (Denak = Dechové nástroje Kraslice). Firma se ale začala potýkat s problémy, několik předních odborníků na výrobu hudebních nástrojů opustilo závod, neboť odcházeli za lepším výdělkem do SRN. Postupem času výrobky už nedosahují takových kvalit jako dříve. V listopadu 2020 šla Amati do prodeje. Světoznámá firma je od září 2019 v insolvenci, je ale stále v provozu, i když omezeném. Firma tehdy věřitelů dlužila asi 182 milionů korun. Amati následně koupil podnikatel Roman Staněk. Za světoznámého výrobce nástrojů v insolvenci zaplatil 26,5 milionu korun. Znalec přitom hodnotu firmy ocenil na 131,5 milionu Kč. Majitel chce Amati vrátit původní slávu.

3

Už v roce 1832 zde založil Leopold Thomas přádelnu česané příze. Na počátku osmdesátých let továrnu kupuje vídeňská společnost Hlawatsch & Isbary a zřizuje zde tkalcovnu. Zde začíná produkci dámských a pánských šatovek a podšívkovin. Továrna v roce 1908 vyhořela. Do konce příštího roku byla na jejím místě postavena nová železobetonová budova o délce 94 metry. Projekt budovy vytvořil tovární architekt Bruno Bauer. Roku 1945 budovy akciové společnosti Sdružených továren na vlněné zboží získalo nově založené družstvo národních správců kraslických nástrojářských firem Amati, které do nich soustředilo většinu kraslické produkce. V roce 1948 byla veškerá výroba zestátněna a Kraslice se postupně staly střediskem výroby nástrojů dechových a bicích. V té době chyběl dostatek hudebně nástrojařských odborníků, takže celková koncentrace a specializace byla patrně jediným východiskem. Kraslické hudební nástroje postupně pronikaly na světové výstavy a veletrhy. V letech 1988–1992 byla původní šedová tkalcovna čp. 44 nahrazena novostavbou a etážová budova Bruno Bauera tehdy prošla rekonstrukcí, která ji připravila o některé detaily fasád. Po roce 1990 proběhla privatizace státního podniku Amati a v říjnu roku 1993 byla založena společnost s ručením omezeným AMATI - Denak (Denak = Dechové nástroje Kraslice). Firma se ale začala potýkat s problémy, několik předních odborníků na výrobu hudebních nástrojů opustilo závod, neboť odcházeli za lepším výdělkem do SRN. Postupem času výrobky už nedosahují takových kvalit jako dříve. V listopadu 2020 šla Amati do prodeje. Světoznámá firma je od září 2019 v insolvenci, je ale stále v provozu, i když omezeném. Firma tehdy věřitelů dlužila asi 182 milionů korun. Amati následně koupil podnikatel Roman Staněk. Za světoznámého výrobce nástrojů v insolvenci zaplatil 26,5 milionu korun. Znalec přitom hodnotu firmy ocenil na 131,5 milionu Kč. Majitel chce Amati vrátit původní slávu.

4

Továrnu na žesťové nástroje založil roku 1877 Anton Konrad Hüttl (1852–1920), od roku 1910 vyráběla i housle. V roce 1905 zde byla postavena nová továrna s přilehlou administrativní budovou. Stará továrna Hüttlovy firmy v ulici 5. května vyhořela 9. března 1911. V roce 1914 čítala firma přes sto zaměstnanců. V roce 1935 už zaměstnávala 380 dělníků přímo v továrně a další dělníky zaměstnával Anton Richard Hüttla v domácí výrobě. Šedový sál a komín byly zbořeny po roce 1952, zachována byla pouze dvoupodlažní administrativní budova z režného zdiva. V sousedství stojí také secesní vila Hüttlovy rodiny v Dukelské ulici čp. 965. Administrativní budova prochází od roku 2015 postupnou celkovou rekonstrukcí. V budově působí RZ Woodwind Manufacturing, s.r.o., zaměřená na výrobu klarinetů. V druhém patře se plánuje vybudování sálu a další dílny pro výrobu klarinetů. Podkroví nové budovy bude sloužit k vysoušení dřeva, vznikne zde i několik bytů. Zakladatelé této firmy jsou Roman Zlesák a Milan Řeřicha. S nápadem založit vlastní firmu přišel Roman Zlesák, který se již dlouhou dobu znal s klarinetistou Milanem Řeřichou. Hlavní motivací bylo nejen opravovat dřevěné dechové nástroje, ale také vyrábět vlastní. Velikou pomoc při založení firmy představoval finanční příspěvek podnikatele Libora Suchého, majitele budovy. Firma působí v Kraslicích od roku 2013, zde od května 2015.

4

Továrnu na žesťové nástroje založil roku 1877 Anton Konrad Hüttl (1852–1920), od roku 1910 vyráběla i housle. V roce 1905 zde byla postavena nová továrna s přilehlou administrativní budovou. Stará továrna Hüttlovy firmy v ulici 5. května vyhořela 9. března 1911. V roce 1914 čítala firma přes sto zaměstnanců. V roce 1935 už zaměstnávala 380 dělníků přímo v továrně a další dělníky zaměstnával Anton Richard Hüttla v domácí výrobě. Šedový sál a komín byly zbořeny po roce 1952, zachována byla pouze dvoupodlažní administrativní budova z režného zdiva. V sousedství stojí také secesní vila Hüttlovy rodiny v Dukelské ulici čp. 965. Administrativní budova prochází od roku 2015 postupnou celkovou rekonstrukcí. V budově působí RZ Woodwind Manufacturing, s.r.o., zaměřená na výrobu klarinetů. V druhém patře se plánuje vybudování sálu a další dílny pro výrobu klarinetů. Podkroví nové budovy bude sloužit k vysoušení dřeva, vznikne zde i několik bytů. Zakladatelé této firmy jsou Roman Zlesák a Milan Řeřicha. S nápadem založit vlastní firmu přišel Roman Zlesák, který se již dlouhou dobu znal s klarinetistou Milanem Řeřichou. Hlavní motivací bylo nejen opravovat dřevěné dechové nástroje, ale také vyrábět vlastní. Velikou pomoc při založení firmy představoval finanční příspěvek podnikatele Libora Suchého, majitele budovy. Firma působí v Kraslicích od roku 2013, zde od května 2015.

5

Vilu si nechal postavit v roce 1904 továrník Wilhelm Fuchs (1846 – 1910) podle návrhu architekta Otto Steina. Do Kraslic přišel z Perninku v roce 1881, aby se tu stal spoluzakladatelem firmy Fuchs, Meindl a Horn, továrny strojních výšivek. Wilhelm Fuchs zemřel 10. února 1910. Vila potom přešla do držení rodiny Kreyových, která od roku 1888 vlastnila barvírnu a bělírnu v Dolních Kraslicích. Barveny zde byly i plyše, bavlněné zboží a další výrobky. Práci tu našlo sto šedesát lidí. Poslední majitelkou, která ve vile žila až do roku 1946, byla tehdy šedesátiletá Margarete Kreyová. Podle jména posledních majitelů tedy nesla název i jejich vila. Po druhé světové válce byla vila zkonfiskována a přešla do správy místního národního výboru. Později byla do vily umístěna mateřská škola. Objekt prošel v roce 1998 rekonstrukcí. Od roku 2004 sídlí ve vile městská knihovna a objekt je v majetku Města Kraslice.

5

Vilu si nechal postavit v roce 1904 továrník Wilhelm Fuchs (1846 – 1910) podle návrhu architekta Otto Steina. Do Kraslic přišel z Perninku v roce 1881, aby se tu stal spoluzakladatelem firmy Fuchs, Meindl a Horn, továrny strojních výšivek. Wilhelm Fuchs zemřel 10. února 1910. Vila potom přešla do držení rodiny Kreyových, která od roku 1888 vlastnila barvírnu a bělírnu v Dolních Kraslicích. Barveny zde byly i plyše, bavlněné zboží a další výrobky. Práci tu našlo sto šedesát lidí. Poslední majitelkou, která ve vile žila až do roku 1946, byla tehdy šedesátiletá Margarete Kreyová. Podle jména posledních majitelů tedy nesla název i jejich vila. Po druhé světové válce byla vila zkonfiskována a přešla do správy místního národního výboru. Později byla do vily umístěna mateřská škola. Objekt prošel v roce 1998 rekonstrukcí. Od roku 2004 sídlí ve vile městská knihovna a objekt je v majetku Města Kraslice.

6

Původní dům na tomto místě byl zbořen ve 20. letech a na jeho místě byl postaven nový objekt spořitelny. Architektem byl Emil Rösler, rodák ze severu Čech s kanceláří v saském Plavně, který stavěl na celém území severozápadních Čech i v Drážďanech. Je také autorem například Café Henke v Rumburku. Administrativní budova s uměleckořemeslnými prvky slouží v roce 2021 pro potřeby Policie ČR. Hodnotné a ojediněle členěné okenní výplně, bohužel nedávno vyměněné za plastové. Stejně porušena barevnost fasády.

6

Původní dům na tomto místě byl zbořen ve 20. letech a na jeho místě byl postaven nový objekt spořitelny. Architektem byl Emil Rösler, rodák ze severu Čech s kanceláří v saském Plavně, který stavěl na celém území severozápadních Čech i v Drážďanech. Je také autorem například Café Henke v Rumburku. Administrativní budova s uměleckořemeslnými prvky slouží v roce 2021 pro potřeby Policie ČR. Hodnotné a ojediněle členěné okenní výplně, bohužel nedávno vyměněné za plastové. Stejně porušena barevnost fasády.

7

Až do roku 1888 stál na tomto místě hostinec patřící rodině Kohlertů. V tomto roce jej nechal majitel Theodor Kohlert zbourat a na jeho místě postavil nový moderní hotel, který na počest návštěvy Františka Josefa, pojmenoval U císaře rakouského. Návštěva císaře byla spíše symbolická, neboť císařpán prý při projížďce Kraslicemi spal a probudil se až ve Falknově čili Sokolově, Později byl hotel přejmenován na Kohlert, v novodobé historii na hotel Praha. Hotel Praha byl nejhonosnější budovou a chloubou starých Kraslic. V hotelu byla restaurace a vinárna, z boční strany bylo občerstvení. Kavárna, v níž byly boxy s lavicemi z plyše, zrcadla na stěnách a štukový strop, připomínala staré časy. V roce 2021 je hotel včetně stravovacích zařízení již mnoho let mimo provoz a chátrá.

7

Až do roku 1888 stál na tomto místě hostinec patřící rodině Kohlertů. V tomto roce jej nechal majitel Theodor Kohlert zbourat a na jeho místě postavil nový moderní hotel, který na počest návštěvy Františka Josefa, pojmenoval U císaře rakouského. Návštěva císaře byla spíše symbolická, neboť císařpán prý při projížďce Kraslicemi spal a probudil se až ve Falknově čili Sokolově, Později byl hotel přejmenován na Kohlert, v novodobé historii na hotel Praha. Hotel Praha byl nejhonosnější budovou a chloubou starých Kraslic. V hotelu byla restaurace a vinárna, z boční strany bylo občerstvení. Kavárna, v níž byly boxy s lavicemi z plyše, zrcadla na stěnách a štukový strop, připomínala staré časy. V roce 2021 je hotel včetně stravovacích zařízení již mnoho let mimo provoz a chátrá.

8

V této ulici působila společnost Fuchs, Meindl a Horn na strojové vyšívání a výrobu krajek. Byly to domy č. p. 295, 296 a tento č.p. 297. Firma byla založena roku 1871. Objekt čp. 295 sloužil jako administrativní a obytný. Pro úplnost z tohoto místa, v čp. 298 majitel Kohlert Ignaz provozoval řeznictví-uzenářství s výčepem). Objekt čp. 297 je v roce 2021 dlouhodobě opuštěný.

8

V této ulici působila společnost Fuchs, Meindl a Horn na strojové vyšívání a výrobu krajek. Byly to domy č. p. 295, 296 a tento č.p. 297. Firma byla založena roku 1871. Objekt čp. 295 sloužil jako administrativní a obytný. Pro úplnost z tohoto místa, v čp. 298 majitel Kohlert Ignaz provozoval řeznictví-uzenářství s výčepem). Objekt čp. 297 je v roce 2021 dlouhodobě opuštěný.

9

Jedním z nejúspěšnějších kraslických továrníků své doby byl Anton Richard Breinl (1849–1928). Začátkem jeho podnikání v Kraslicích byla koupě Hussenova mlýna, kde založil továrnu na dětské hudební nástroje a hračky. Stavbu dílny a skladiště započal kraslický stavitel Wenzl Gebler v letech 1875–1900, menší úpravy provedl Anton Gerstner. V roce 1903 zde byl postaven komín specializovanou firmou Josefa Schöberla. Firma stavitele Augusta Hochbergera v letech 1910–1912 realizovala šedový sál a další komín. Breinl byl počátkem 20. století jediným podnikatelem svého druhu ve střední Evropě. Narozdíl od většiny kraslických firem si jeho podnik sám zajišťoval i export. Dřevěné a plechové hračky vyvážel do celého světa, zaměřoval se hlavně na Anglii a její kolonie, severní Ameriku, Německo a Francii. Od roku 1939 sídlila v areálu firma Steubing, pro kterou stavitel Rudolf Hierath a inženýr Böhlert přestavěli tovární haly. Po druhé světové válce se zde vyrábělo autopříslušenství. I majitel, kterému patří rozlehlý areál v centru města v roce 2011, viz galerie na kartě objektu, se zaměřuje na obrábění a tváření kovových a plastových částí. Z rozlehlého areálu s šedovým sálem a třemi komíny zbyla jedna menší dvoupodlažní budova na parcele 277, zbytek byl zbořen a nahrazen novými halami. Poslední komín a pět původních budov bylo zbořeno po roce 2004.

9

Jedním z nejúspěšnějších kraslických továrníků své doby byl Anton Richard Breinl (1849–1928). Začátkem jeho podnikání v Kraslicích byla koupě Hussenova mlýna, kde založil továrnu na dětské hudební nástroje a hračky. Stavbu dílny a skladiště započal kraslický stavitel Wenzl Gebler v letech 1875–1900, menší úpravy provedl Anton Gerstner. V roce 1903 zde byl postaven komín specializovanou firmou Josefa Schöberla. Firma stavitele Augusta Hochbergera v letech 1910–1912 realizovala šedový sál a další komín. Breinl byl počátkem 20. století jediným podnikatelem svého druhu ve střední Evropě. Narozdíl od většiny kraslických firem si jeho podnik sám zajišťoval i export. Dřevěné a plechové hračky vyvážel do celého světa, zaměřoval se hlavně na Anglii a její kolonie, severní Ameriku, Německo a Francii. Od roku 1939 sídlila v areálu firma Steubing, pro kterou stavitel Rudolf Hierath a inženýr Böhlert přestavěli tovární haly. Po druhé světové válce se zde vyrábělo autopříslušenství. I majitel, kterému patří rozlehlý areál v centru města v roce 2011, viz galerie na kartě objektu, se zaměřuje na obrábění a tváření kovových a plastových částí. Z rozlehlého areálu s šedovým sálem a třemi komíny zbyla jedna menší dvoupodlažní budova na parcele 277, zbytek byl zbořen a nahrazen novými halami. Poslední komín a pět původních budov bylo zbořeno po roce 2004.

10

Historické památce z roku 1737 hrozilo díky zanedbané péči zřícení. Stavební úřad v roce 2006 ale využil své pravomoci a bez souhlasu majitele objekt provizorně zpevnil a zabalil do plachty. Majitel dlouhodobě nereagoval na výzvy a byl trestně stíhaný. Členové Spolku přátel města Kraslice se v roce 2010 rozhodli, že ji zachrání. V dražbě ji koupili za 150 tisíc korun. V rámci brigád se do rekonstrukce pustili i vlastními silami v roce 2012. Probíhají první záchranné práce na krovu, odkrytí vnějšího pláště, očištění shnilých prvků. V roce 2015 je na plánu oprava střechy. V roce 2018 se začíná s pracemi na obvodových stěnách a v následujícím roce s opravami podlah, oken a rozvodů energií. Spolek odhaduje, že do října 2020 bylo prostavěno zhruba 1,8 milionu korun. Nová je střecha, okna, stěny, podlahy nebo přibyla kamna z Vídně z roku 1900. Spolek v hrázděnce plánuje mít své zázemí a muzeum kraslické krajky. Spolek přátel města Kraslice děkuje za pomoc Městu Kraslice, Karlovarskému kraji, Ministerstvu kultury a desítkám dárcům, všichni budou jmenovitě uvedeni na desce umístěné v Hrázděnce.

10

Historické památce z roku 1737 hrozilo díky zanedbané péči zřícení. Stavební úřad v roce 2006 ale využil své pravomoci a bez souhlasu majitele objekt provizorně zpevnil a zabalil do plachty. Majitel dlouhodobě nereagoval na výzvy a byl trestně stíhaný. Členové Spolku přátel města Kraslice se v roce 2010 rozhodli, že ji zachrání. V dražbě ji koupili za 150 tisíc korun. V rámci brigád se do rekonstrukce pustili i vlastními silami v roce 2012. Probíhají první záchranné práce na krovu, odkrytí vnějšího pláště, očištění shnilých prvků. V roce 2015 je na plánu oprava střechy. V roce 2018 se začíná s pracemi na obvodových stěnách a v následujícím roce s opravami podlah, oken a rozvodů energií. Spolek odhaduje, že do října 2020 bylo prostavěno zhruba 1,8 milionu korun. Nová je střecha, okna, stěny, podlahy nebo přibyla kamna z Vídně z roku 1900. Spolek v hrázděnce plánuje mít své zázemí a muzeum kraslické krajky. Spolek přátel města Kraslice děkuje za pomoc Městu Kraslice, Karlovarskému kraji, Ministerstvu kultury a desítkám dárcům, všichni budou jmenovitě uvedeni na desce umístěné v Hrázděnce.

11

V čp. 317 byla kdysi prodejna smíšeného zboží a ryb Julius Meinl. Julius Meinl, který se později stal jedním z nejúspěšnějších podnikatelů Rakouska - Uherska se narodil v roce 1824 právě v Kraslicích v rodině pekaře Antona Mainla. Julius Meinl se podle zápisu ve farní matrice narodil 10.4.1824 v domě čp. 609, který byl v roce 1886 zbořen v souvislosti se stavbou železnice Kraslice předměstí - Klingenthal, kde překážel trasování nové železnici. Stál nedaleko v Mánesově ulici zhruba v místech mostu nad silnicí na Luby. Tento dům, kde měla rodina Meinlů svůj obchod je v roce 2021 používaný a dokonce se v něm stále nachází například prodejna drůbeže a zeleniny.

11

V čp. 317 byla kdysi prodejna smíšeného zboží a ryb Julius Meinl. Julius Meinl, který se později stal jedním z nejúspěšnějších podnikatelů Rakouska - Uherska se narodil v roce 1824 právě v Kraslicích v rodině pekaře Antona Mainla. Julius Meinl se podle zápisu ve farní matrice narodil 10.4.1824 v domě čp. 609, který byl v roce 1886 zbořen v souvislosti se stavbou železnice Kraslice předměstí - Klingenthal, kde překážel trasování nové železnici. Stál nedaleko v Mánesově ulici zhruba v místech mostu nad silnicí na Luby. Tento dům, kde měla rodina Meinlů svůj obchod je v roce 2021 používaný a dokonce se v něm stále nachází například prodejna drůbeže a zeleniny.

12

Zde stával tzv. "horní" měšťanský pivovar z roku 1727. V roce 1888 pivovar koupil Böhm Johann. V roce 1890 jej nechal přestavět na První strojový pivovar Kraslice. Vystavovalo se téměř 15 000 hektolitrů piva ročně. Na jaře 1914 byla uvařena poslední várka piva. Poté zde zůstala jen stáčírna piva. Krátce po skončení první světové války získala krizí postižený pivovar akciová společnost, ta ještě nechala rozšířit lednici podle projektu kraslického stavitele Antona Schmidta. Pivovar přesto zanedlouho zkrachoval a roku 1925 byl zrušen. Budovy byly v letech 1926–1929 postupně upraveny pro bydlení podle projektu kraslické kanceláře Hierath & Lehrer. Další adaptace, vedené místním stavitelem Josefem Hochsiederem, proběhly roku 1933 a 1940. V osmdesátých letech zde bylo sídlo Svazu chovatelů drobného zvířectva a byly zde pořádány prodejní výstavy. Budovy bývalého pivovaru po roce 1989 zůstaly dlouhá léta prázdné a chátraly, nakonec byly zbourány v prosinci 2008. Stojí pouze obytný dům čp. 318 z roku 1899, dříve také součástí pivovaru, který je již v současnosti ale v majetku jiného vlastníka.

12

Zde stával tzv. "horní" měšťanský pivovar z roku 1727. V roce 1888 pivovar koupil Böhm Johann. V roce 1890 jej nechal přestavět na První strojový pivovar Kraslice. Vystavovalo se téměř 15 000 hektolitrů piva ročně. Na jaře 1914 byla uvařena poslední várka piva. Poté zde zůstala jen stáčírna piva. Krátce po skončení první světové války získala krizí postižený pivovar akciová společnost, ta ještě nechala rozšířit lednici podle projektu kraslického stavitele Antona Schmidta. Pivovar přesto zanedlouho zkrachoval a roku 1925 byl zrušen. Budovy byly v letech 1926–1929 postupně upraveny pro bydlení podle projektu kraslické kanceláře Hierath & Lehrer. Další adaptace, vedené místním stavitelem Josefem Hochsiederem, proběhly roku 1933 a 1940. V osmdesátých letech zde bylo sídlo Svazu chovatelů drobného zvířectva a byly zde pořádány prodejní výstavy. Budovy bývalého pivovaru po roce 1989 zůstaly dlouhá léta prázdné a chátraly, nakonec byly zbourány v prosinci 2008. Stojí pouze obytný dům čp. 318 z roku 1899, dříve také součástí pivovaru, který je již v současnosti ale v majetku jiného vlastníka.

13

Dům čp. 971 na nároží ulic Pod nádražím a Resslovy si nechal postavit roku 1896 kraslický stavitel a projektant Anton Gerstner. Ten se narodil 1859 v Královském Poříčí do rodiny zedníka Johanna Gerstnera. Na podzim roku 1886 se Anton v Kraslicích oženil s Annou Bohland, dcerou zakladatele světoznámé firmy Bohland & Fuchs Gustava Bohlanda. Spolu si vystavěli jeden z prvních a výstavních domů v této ulici. Prakticky celý pravý břeh Svatavy byl tehdy velmi řídce zastavěn, jelikož se zde nacházel mlýnský náhon a polnosti. Gerstner stál např. za stavbou městských jatek, elektrárna a školy. Anton Gerstner v domě zemřel roku 1910 na infarkt. Po revoluci v roce 1989 byl majitelem například vlastník chebského Dragounu, kterého zavřeli do vězení, měl dluhy a nevyplácel řemeslníkům za rekonstrukci. Po něm dům vlastnil majitel z Aše, který s domem zamýšlel nevěstinec a z přilehlé zahrady udělat další parkoviště pro zákazníky "kavárny Paris". Obchodoval s auty a zadlužil se. O dům přišel v exekuci. Další majitel se pustil do postupné rekonstrukce, opravuje z vlastních zdrojů bez jakékoliv dotace. Žádal například o dotaci na rekonstrukci, ale protože je dům energeticky náročný a jedna z podmínek byla zateplit vnější fasádu (jeden z důvodů řady takto zničených domů v ČR), žádost zrušil. Majitel se i v roce 2021 snaží co "nejméně zničit" a zachovat původní historický vzhled.

13

Dům čp. 971 na nároží ulic Pod nádražím a Resslovy si nechal postavit roku 1896 kraslický stavitel a projektant Anton Gerstner. Ten se narodil 1859 v Královském Poříčí do rodiny zedníka Johanna Gerstnera. Na podzim roku 1886 se Anton v Kraslicích oženil s Annou Bohland, dcerou zakladatele světoznámé firmy Bohland & Fuchs Gustava Bohlanda. Spolu si vystavěli jeden z prvních a výstavních domů v této ulici. Prakticky celý pravý břeh Svatavy byl tehdy velmi řídce zastavěn, jelikož se zde nacházel mlýnský náhon a polnosti. Gerstner stál např. za stavbou městských jatek, elektrárna a školy. Anton Gerstner v domě zemřel roku 1910 na infarkt. Po revoluci v roce 1989 byl majitelem například vlastník chebského Dragounu, kterého zavřeli do vězení, měl dluhy a nevyplácel řemeslníkům za rekonstrukci. Po něm dům vlastnil majitel z Aše, který s domem zamýšlel nevěstinec a z přilehlé zahrady udělat další parkoviště pro zákazníky "kavárny Paris". Obchodoval s auty a zadlužil se. O dům přišel v exekuci. Další majitel se pustil do postupné rekonstrukce, opravuje z vlastních zdrojů bez jakékoliv dotace. Žádal například o dotaci na rekonstrukci, ale protože je dům energeticky náročný a jedna z podmínek byla zateplit vnější fasádu (jeden z důvodů řady takto zničených domů v ČR), žádost zrušil. Majitel se i v roce 2021 snaží co "nejméně zničit" a zachovat původní historický vzhled.

14

Franz Xaver Hüller založil v roce 1882 v Kraslicích svoji firmu F. X. Hüller. V roce 1910 zaměstnával 250 lidí. Jeho partnerem se v tomto období stal Anton Riedl, který si vzal za ženu Hüllerovu dceru Susanne. V roce 1919 se k nim připojil Ernst Modl, který se oženil s další dcerou pana Hüllera Philippine. Tak se zrodilo nové obchodní partnerství a společnost změnila svoje jméno na F. X. Hüller & Co. Vyráběly se zde všechny druhy žesťových nástrojů jako byly trubky. trombóny a dokonce i jazzofóny. Roku 1936 podnik převzal Ernst Modl. V roce 1939 byla firma nucena začít s výrobou součástek do letadel a i jiného válečného materiálu. V roce 1945 byla společnost F. X. Hüller zkonfiskována a pohlcena značkou Amati. Etniční Němci museli opustit Československo. Ernst Modl výrobu přesunul do bavorského Neustadtu. Na jeho trubky EMO hrál i Louis Armstrong. Objekt, ač výrazně přestavěný, je stále používaný i v roce 2021, sídlo zde má Českomoravský beton - betonárna Kraslice. Vedle továrny se v krásném stavu dochovala bývalá vila majitele továrny čp. 1066.

14

Franz Xaver Hüller založil v roce 1882 v Kraslicích svoji firmu F. X. Hüller. V roce 1910 zaměstnával 250 lidí. Jeho partnerem se v tomto období stal Anton Riedl, který si vzal za ženu Hüllerovu dceru Susanne. V roce 1919 se k nim připojil Ernst Modl, který se oženil s další dcerou pana Hüllera Philippine. Tak se zrodilo nové obchodní partnerství a společnost změnila svoje jméno na F. X. Hüller & Co. Vyráběly se zde všechny druhy žesťových nástrojů jako byly trubky. trombóny a dokonce i jazzofóny. Roku 1936 podnik převzal Ernst Modl. V roce 1939 byla firma nucena začít s výrobou součástek do letadel a i jiného válečného materiálu. V roce 1945 byla společnost F. X. Hüller zkonfiskována a pohlcena značkou Amati. Etniční Němci museli opustit Československo. Ernst Modl výrobu přesunul do bavorského Neustadtu. Na jeho trubky EMO hrál i Louis Armstrong. Objekt, ač výrazně přestavěný, je stále používaný i v roce 2021, sídlo zde má Českomoravský beton - betonárna Kraslice. Vedle továrny se v krásném stavu dochovala bývalá vila majitele továrny čp. 1066.

15

Hotel Bílá labuť byl postaven původně jako panský dům / zájezdní hostinec v roce 1605. V roce 1840 proběhla přestavba. V letech 1903-1905 proběhla jeho přestavba do poslední podoby. V roce 1960 byl ale bohužel zbořen. Než došlo k jeho demolici proběhlo na něm cvičení hasičů, viz galerie na kartě objektu.

15

Hotel Bílá labuť byl postaven původně jako panský dům / zájezdní hostinec v roce 1605. V roce 1840 proběhla přestavba. V letech 1903-1905 proběhla jeho přestavba do poslední podoby. V roce 1960 byl ale bohužel zbořen. Než došlo k jeho demolici proběhlo na něm cvičení hasičů, viz galerie na kartě objektu.

16

Budova městské radnice postavená v roce 1890 podle projektu stavebního inženýra Otto Ehlena. Město pro její výstavbu zakoupilo pozemek v centru města, kde se původně nacházel městský pivovar. Stavba začala v dubnu a už v září byl do budovy přestěhován úřad starosty města a poštovní úřad. Celkové náklady se vyšplhaly na 40 000 zlatých. Vedle radnice a pošty se zde dále nacházelo sídlo místní spořitelny, zasedací síň městského zastupitelstva, několik městských kanceláří či byt pro ředitele pošty. Autorem návrhu objektu je stavební inženýr berlínského původu Otto Ehlen, který patřil k největším průkopníkům betonového stavitelství na území tehdejšího Rakouska-Uherska. Po 2 sv. válce zde bylo ředitelství státních lesů. Asi od roku 2002 je bohužel dům prázdný. Město dům vykoupilo, snad s nadějí, že pro něj najde využití. Nenašlo – a v roce 2017 převládl názor, že jednodušší bude jej demolovat. Na jeho místě prý má být parkoviště. Není přitom ve stavu naprosto zdevastovaném, nepadá zatím na chodce a po opravě střechy přibližně v roce 2007 do něj ani nezatéká. Interiéry dosud skrývají pozoruhodné dobové prvky, v jednom sále by měla pod omítkou být freska zajímavého místního malíře Franze Grusse, expresionisty významem přesahujícího region.

16

Budova městské radnice postavená v roce 1890 podle projektu stavebního inženýra Otto Ehlena. Město pro její výstavbu zakoupilo pozemek v centru města, kde se původně nacházel městský pivovar. Stavba začala v dubnu a už v září byl do budovy přestěhován úřad starosty města a poštovní úřad. Celkové náklady se vyšplhaly na 40 000 zlatých. Vedle radnice a pošty se zde dále nacházelo sídlo místní spořitelny, zasedací síň městského zastupitelstva, několik městských kanceláří či byt pro ředitele pošty. Autorem návrhu objektu je stavební inženýr berlínského původu Otto Ehlen, který patřil k největším průkopníkům betonového stavitelství na území tehdejšího Rakouska-Uherska. Po 2 sv. válce zde bylo ředitelství státních lesů. Asi od roku 2002 je bohužel dům prázdný. Město dům vykoupilo, snad s nadějí, že pro něj najde využití. Nenašlo – a v roce 2017 převládl názor, že jednodušší bude jej demolovat. Na jeho místě prý má být parkoviště. Není přitom ve stavu naprosto zdevastovaném, nepadá zatím na chodce a po opravě střechy přibližně v roce 2007 do něj ani nezatéká. Interiéry dosud skrývají pozoruhodné dobové prvky, v jednom sále by měla pod omítkou být freska zajímavého místního malíře Franze Grusse, expresionisty významem přesahujícího region.

17

Vila č.p. 1686 byla postavena ve 30. letech podle projektu architekta Antona Köstlera v modernistických geometrických formách pro kraslického továrníka a starostu Karla Fuchse (1884–1964). Karl Fuchs pocházel z významné rodiny továrníků vlastnící firmu Bohland & Fuchs, jež byla od poloviny 19. století až do konce druhé světové války jedním z největších výrobců dechových hudebních nástrojů v kraslickém regionu. Karl Fuchs firmu vedl až do roku 1945. Po válce vila sloužila jako školka. V roce 2021 je vila již řadu let bez využití.

17

Vila č.p. 1686 byla postavena ve 30. letech podle projektu architekta Antona Köstlera v modernistických geometrických formách pro kraslického továrníka a starostu Karla Fuchse (1884–1964). Karl Fuchs pocházel z významné rodiny továrníků vlastnící firmu Bohland & Fuchs, jež byla od poloviny 19. století až do konce druhé světové války jedním z největších výrobců dechových hudebních nástrojů v kraslickém regionu. Karl Fuchs firmu vedl až do roku 1945. Po válce vila sloužila jako školka. V roce 2021 je vila již řadu let bez využití.

18

Návrh stavby pochází od architekta Otto Steinla, realizována byla v roce 1903 pro továrníka Antona Richarda Breinla, který měl továrnu v centru města u které jsme se také už zastavili. Vila je výjimečná velkorysým záměrem investora průmyslníka a ojedinělým stavem dochování včetně interiérových prvků. Investorem byla osoba s vazbou na místní hudební průmysl, což se odrazilo v celkovém pojetí budovy, například četné motivy hudebních nástrojů ve štukové výzdobě fasády. Po smrti továrníka v roce 1928 bydlela ve vile jeho žena. Když i ta zemřela, stal sehlavním dědicem disponent Breinlovy továrny, protože manželé v honbě za majetkem nestihli nebo nechtěli mít děti. Později naopak jejich vila dětem slouží jako mateřská škola. Dodnes se dochovaly původní dispozice, množství interiérových uměleckořemeslných prvků a secesní fasáda. Vila slouží i v roce 2021 jako místní mateřská škola.

18

Návrh stavby pochází od architekta Otto Steinla, realizována byla v roce 1903 pro továrníka Antona Richarda Breinla, který měl továrnu v centru města u které jsme se také už zastavili. Vila je výjimečná velkorysým záměrem investora průmyslníka a ojedinělým stavem dochování včetně interiérových prvků. Investorem byla osoba s vazbou na místní hudební průmysl, což se odrazilo v celkovém pojetí budovy, například četné motivy hudebních nástrojů ve štukové výzdobě fasády. Po smrti továrníka v roce 1928 bydlela ve vile jeho žena. Když i ta zemřela, stal sehlavním dědicem disponent Breinlovy továrny, protože manželé v honbě za majetkem nestihli nebo nechtěli mít děti. Později naopak jejich vila dětem slouží jako mateřská škola. Dodnes se dochovaly původní dispozice, množství interiérových uměleckořemeslných prvků a secesní fasáda. Vila slouží i v roce 2021 jako místní mateřská škola.

19

Firmu na výrobu hudebních nástrojů založil v roce 1850 Gustav Bohland. Bohlandovým společníkem se v roce 1870 stal Martin Fuchs, který podnik zmodernizoval zavedením strojové výroby a parního pohonu, údajně prvního na Krušnohorsku. Fuchs tak vybudoval největší továrnu na žesťové hudební nástroje v Evropě. Hudební nástroje, k nimž patřily křídlovky, baskřídlovky, heligóny, pozouny, lesní rohy a činely. Začali používat název firmy „Bohland & Fuchs“ a na svých výrobcích uváděli ochrannou známku v podobě kotvy s písmeny „B“ a „F“. Vedoucím výroby byl Anton Dehmal, zkušený nástrojař, který se vyučil ve Vídni u Leopold Uhlmanna. Na konci 19. století měla firma 100 zaměstnanců, kteří ročně vyrobili až 2500 ks žesťových a 600 ks dřevěných dechových hudebních nástrojů a 400 ks vojenských signálních trubek. Firma vyráběla i bicí hudební nástroje, např. bubny, tamburíny a triangly. Majiteli firmy byli v roce 1925 Karel a Adolf Fuchsovi. Firma zaměstnávala v té době pět set dělníků a měla zastoupení v New Yorku, Londýně, Hamburgu, Madridu, Cařihradu, Aténách, Stockholmu, Buenos Aires a Sofii. Nabízela například i čtvrttónové trubky. Po 2. světové válce se továrna stala součástí sdružení výrobců hudebních nástrojů Amati. Areál továrny Bohland a Fuchs později sloužil také jako garáže ČSAD Sokolov. Když jej později tento dopravce opustil, začal objekt chátrat a hrozilo jeho zničení. NPÚ v roce 2013 popisuje stav stav továrny jako chátrající, nikoliv však zcela havarijní; chybí zábradlí na hlavním schodišti, dveře od historického trezoru i veškeré historické strojové vybavení. Město Kraslice ještě v roce 2012 zloději drancovaný areál koupila v tomto roce od ČSAD za 800 tisíc korun, v plánu má přesunout sem sběrný dvůr z předměstí Kraslic, což se nakonec naštěstí podařilo. Památkově chráněný třípodlažní objekt z počátku 20. století zůstal dochován v dobrém a téměř původním stavu. Patří k nejvýznamnějším technickým stavbám v regionu.

19

Firmu na výrobu hudebních nástrojů založil v roce 1850 Gustav Bohland. Bohlandovým společníkem se v roce 1870 stal Martin Fuchs, který podnik zmodernizoval zavedením strojové výroby a parního pohonu, údajně prvního na Krušnohorsku. Fuchs tak vybudoval největší továrnu na žesťové hudební nástroje v Evropě. Hudební nástroje, k nimž patřily křídlovky, baskřídlovky, heligóny, pozouny, lesní rohy a činely. Začali používat název firmy „Bohland & Fuchs“ a na svých výrobcích uváděli ochrannou známku v podobě kotvy s písmeny „B“ a „F“. Vedoucím výroby byl Anton Dehmal, zkušený nástrojař, který se vyučil ve Vídni u Leopold Uhlmanna. Na konci 19. století měla firma 100 zaměstnanců, kteří ročně vyrobili až 2500 ks žesťových a 600 ks dřevěných dechových hudebních nástrojů a 400 ks vojenských signálních trubek. Firma vyráběla i bicí hudební nástroje, např. bubny, tamburíny a triangly. Majiteli firmy byli v roce 1925 Karel a Adolf Fuchsovi. Firma zaměstnávala v té době pět set dělníků a měla zastoupení v New Yorku, Londýně, Hamburgu, Madridu, Cařihradu, Aténách, Stockholmu, Buenos Aires a Sofii. Nabízela například i čtvrttónové trubky. Po 2. světové válce se továrna stala součástí sdružení výrobců hudebních nástrojů Amati. Areál továrny Bohland a Fuchs později sloužil také jako garáže ČSAD Sokolov. Když jej později tento dopravce opustil, začal objekt chátrat a hrozilo jeho zničení. NPÚ v roce 2013 popisuje stav stav továrny jako chátrající, nikoliv však zcela havarijní; chybí zábradlí na hlavním schodišti, dveře od historického trezoru i veškeré historické strojové vybavení. Město Kraslice ještě v roce 2012 zloději drancovaný areál koupila v tomto roce od ČSAD za 800 tisíc korun, v plánu má přesunout sem sběrný dvůr z předměstí Kraslic, což se nakonec naštěstí podařilo. Památkově chráněný třípodlažní objekt z počátku 20. století zůstal dochován v dobrém a téměř původním stavu. Patří k nejvýznamnějším technickým stavbám v regionu.