Po stopách Liebiegů

Jedna z nejvýznamnějších libereckých rodin, která na přelomu 19. a 20. století významně ovlivnila město Liberec a jeho tvář. Rodina textilních průmyslníků se zasloužila o rozvoj průmyslu na Liberecku a firma Johann Liebieg & Co. svého času zaměstnávala tisíce zdejších obyvatel. Jejich liberecké textilní fabrika byla největším výrobce látek v celé tehdejší monarchii. V dnešním Liberci po sobě Liebiegové zanechali stopy především v podobě architektury a architektonických celků.

(autor trasy: Radomír Kočí, audio průvodce: Vojtěch Řehák)

Kvízová otázka
Jaký je objem hrázového tělesa přehrady Harcov? (viz info tabule u přehrady, pouze číslo bez m²)
Parametry trasy
Typ:
Pěší
Délka:
4 km
Čas:

Objekty na trase

1

Rodina Liebiegů, továrníků z Liberecka, patřila k nejúspěšnějším a nejbohatším podnikatelům své doby. Zakladatelem tohoto slavného rodu továrníků byl Johann Liebieg st., na něj skvěle navázal jeho syn Johann Liebieg ml. a i vnuk Theodor Liebieg, velmi zajímavá postava. Byl totiž vůbec první český automobilista. Významným způsobem se podílel na rozvoji a chodu kraje, na jeho popud byly vybudovány četné stavby, jež dodnes patří mezi nejproslulejší liberecké architektonické památky. Největším počinem je samotné Liebiegovo městečko, které vzniklo pro zaměstnance nedaleké textilní továrny. Je dochovaným příkladem výstavby na principu zahradních měst. Unikátní je především tím, že bylo nenásilně vestavěno do poměrně dramatické přírodní scenérie, kterou svým charakterem vhodně doplnilo a dalo tak vzniknout malebnému celku. Klíčovým architektem byl Jakob Schmeissner. Jádro výstavby tvoří náměstí Pod Branou vybudované v letech 1911–1912, jehož přirozenou dominantou se stal dům s věžičkou a bránou. Touto branou nyní pomyslně vstupte do světa rodiny Liebiegů.

1

Rodina Liebiegů, továrníků z Liberecka, patřila k nejúspěšnějším a nejbohatším podnikatelům své doby. Zakladatelem tohoto slavného rodu továrníků byl Johann Liebieg st., na něj skvěle navázal jeho syn Johann Liebieg ml. a i vnuk Theodor Liebieg, velmi zajímavá postava. Byl totiž vůbec první český automobilista. Významným způsobem se podílel na rozvoji a chodu kraje, na jeho popud byly vybudovány četné stavby, jež dodnes patří mezi nejproslulejší liberecké architektonické památky. Největším počinem je samotné Liebiegovo městečko, které vzniklo pro zaměstnance nedaleké textilní továrny. Je dochovaným příkladem výstavby na principu zahradních měst. Unikátní je především tím, že bylo nenásilně vestavěno do poměrně dramatické přírodní scenérie, kterou svým charakterem vhodně doplnilo a dalo tak vzniknout malebnému celku. Klíčovým architektem byl Jakob Schmeissner. Jádro výstavby tvoří náměstí Pod Branou vybudované v letech 1911–1912, jehož přirozenou dominantou se stal dům s věžičkou a bránou. Touto branou nyní pomyslně vstupte do světa rodiny Liebiegů.

2

Výstavba městečka nazvaného Domovina, určeného pro válečné vysloužilce a invalidy z Liebiegovy továrny, prvního svého druhu v tehdejším Rakousko-Uhersku začalo v roce 1916. Iniciátorem stavby byl taktéž Theodor Liebieg, jenž vypracováním plánů a celkové koncepce pověřil stejně jako v případě Liebiegova městečka architekta Jakoba Schmeissnera. Realizaci kolonie provedl stavitel Richard Wojatschek. Původní Schmeissnerův plán počítal s 30 objekty, realizováno jich bylo jen 27. S plány jednotlivých domů pomáhal Jakobu Schmeissnerovi architekt Heinz Schmeissner, Schmeissnerův syn. Domovina je ohraničena dnešními ulicemi U Domoviny, U Černého dolu a Energetiků, které jím prochází. Zázemí kolonie obstarával objekt čp. 491, u kterého nyní stojíme, určený k poskytování nezbytných služeb. V přízemí byly umístěny lázně, holičství, dále pak prodejny tabáku a smíšeného zboží. V patře se nacházely byty holiče, lazebníka a krejčího se ševcem, kteří zde měli také své dílny.

2

Výstavba městečka nazvaného Domovina, určeného pro válečné vysloužilce a invalidy z Liebiegovy továrny, prvního svého druhu v tehdejším Rakousko-Uhersku začalo v roce 1916. Iniciátorem stavby byl taktéž Theodor Liebieg, jenž vypracováním plánů a celkové koncepce pověřil stejně jako v případě Liebiegova městečka architekta Jakoba Schmeissnera. Realizaci kolonie provedl stavitel Richard Wojatschek. Původní Schmeissnerův plán počítal s 30 objekty, realizováno jich bylo jen 27. S plány jednotlivých domů pomáhal Jakobu Schmeissnerovi architekt Heinz Schmeissner, Schmeissnerův syn. Domovina je ohraničena dnešními ulicemi U Domoviny, U Černého dolu a Energetiků, které jím prochází. Zázemí kolonie obstarával objekt čp. 491, u kterého nyní stojíme, určený k poskytování nezbytných služeb. V přízemí byly umístěny lázně, holičství, dále pak prodejny tabáku a smíšeného zboží. V patře se nacházely byty holiče, lazebníka a krejčího se ševcem, kteří zde měli také své dílny.

3

Dlouhý dělnický dům postavil Johann Liebieg - Theodorův dědeček, v roce 1855 po vzoru anglických dělnických domů. Bylo tu 80 bytů o jedné místnosti 23m2 velké, bez příslušenství, jen se společným suchým záchodem. Byty byly přidělovány zaměstnancům Liebiegova podniku. Starý dělnický dům působil proti nové zástavbě Liebiegova městečka chudě a jednotvárně a tak se architekt Schmeissner rozhodl vylepšit jej secesními nástavbami na obou koncích a vyzdobit dalšími doplňky. V 90. letech 20. století byla řada dělnických domů, kromě dvou krajních, totálně přestavěna podle návrhu Pavla Švancera při zachování původního rozložení hmoty objektu. Krajní dům, u kterého nyní stojíme, byl řadu let prázdný a vyrabovaný, viz galerie na kartě objektu. Kolem roku 2017 byl zakoupen Lukášem Pytlounem, úspěšným majitelem řady oblíbených ubytovacích zařízení v České republice, který jej krásně zrekonstruoval.

3

Dlouhý dělnický dům postavil Johann Liebieg - Theodorův dědeček, v roce 1855 po vzoru anglických dělnických domů. Bylo tu 80 bytů o jedné místnosti 23m2 velké, bez příslušenství, jen se společným suchým záchodem. Byty byly přidělovány zaměstnancům Liebiegova podniku. Starý dělnický dům působil proti nové zástavbě Liebiegova městečka chudě a jednotvárně a tak se architekt Schmeissner rozhodl vylepšit jej secesními nástavbami na obou koncích a vyzdobit dalšími doplňky. V 90. letech 20. století byla řada dělnických domů, kromě dvou krajních, totálně přestavěna podle návrhu Pavla Švancera při zachování původního rozložení hmoty objektu. Krajní dům, u kterého nyní stojíme, byl řadu let prázdný a vyrabovaný, viz galerie na kartě objektu. Kolem roku 2017 byl zakoupen Lukášem Pytlounem, úspěšným majitelem řady oblíbených ubytovacích zařízení v České republice, který jej krásně zrekonstruoval.

4

První textilní továrna zde byla vybudována na místě bývalé hraběcí Clam-Gallasovské manufaktury už v roce 1806. Mezitím, v Broumově, vyrůstá čtyř letý Johann Liebieg, dědeček Theodora Liebiega, v rodině uznávaného soukenického mistra Adama Liebiega. Když mu bylo devět let, jeho otec zemřel na plicní chorobu. Ještě před smrtí ale vyslovil přání, aby se Johann vyučil soukeníkem. To se příliš nelíbilo jeho ženě, která chtěla mít ze syna kněze. Nakonec však vyslyšela manželovo přání a Johann se začal učit otcovu řemeslu. Po sbírání zkušeností v několika městech, přišel roku 1818 do Liberce. Nastoupil do soukenické dílny Franze Plischkeho, poté k mistru Laubnerovi, kde se naučil hlavní zásadě, podle níž se později řídil: "Zboží musí chodit za zákazníkem, ne naopak.". Poté se živil jako podomní obchodník. Nabízel břitvy, nůžky, rukavice, galanterní doplňky a další věci. Zájem zákazníků byl značný, takže si už ve svých dvaceti letech, v roce 1822, mohl otevřít obchod na libereckém náměstí. Poté vyrazil sbírat zkušenosti do Anglie a Francie a v roce 1828 koupil zdejší manufakturu. Z té se stala nejmodernější továrna v Čechách a základ obrovského majetku rodu Liebiegů. V letech 2003 až 2005 ji ale bagry srovnaly se zemí. Zachována zůstala tato hodnotná stavba tkalcovny vlny postavená dle návrhu libereckých architektů Maxe Kühna a Heinricha Fanty, která ale řadu let chátrá.

4

První textilní továrna zde byla vybudována na místě bývalé hraběcí Clam-Gallasovské manufaktury už v roce 1806. Mezitím, v Broumově, vyrůstá čtyř letý Johann Liebieg, dědeček Theodora Liebiega, v rodině uznávaného soukenického mistra Adama Liebiega. Když mu bylo devět let, jeho otec zemřel na plicní chorobu. Ještě před smrtí ale vyslovil přání, aby se Johann vyučil soukeníkem. To se příliš nelíbilo jeho ženě, která chtěla mít ze syna kněze. Nakonec však vyslyšela manželovo přání a Johann se začal učit otcovu řemeslu. Po sbírání zkušeností v několika městech, přišel roku 1818 do Liberce. Nastoupil do soukenické dílny Franze Plischkeho, poté k mistru Laubnerovi, kde se naučil hlavní zásadě, podle níž se později řídil: "Zboží musí chodit za zákazníkem, ne naopak.". Poté se živil jako podomní obchodník. Nabízel břitvy, nůžky, rukavice, galanterní doplňky a další věci. Zájem zákazníků byl značný, takže si už ve svých dvaceti letech, v roce 1822, mohl otevřít obchod na libereckém náměstí. Poté vyrazil sbírat zkušenosti do Anglie a Francie a v roce 1828 koupil zdejší manufakturu. Z té se stala nejmodernější továrna v Čechách a základ obrovského majetku rodu Liebiegů. V letech 2003 až 2005 ji ale bagry srovnaly se zemí. Zachována zůstala tato hodnotná stavba tkalcovny vlny postavená dle návrhu libereckých architektů Maxe Kühna a Heinricha Fanty, která ale řadu let chátrá.

5

Liebiegův hostinec a bytový dům v jednom, nechal v roce 1923 postavit Theodor Liebieg pro své zaměstnance. Postaven byl na základě projektu dvorního architekta Liebiegů Jakoba Schmeissnera. V roce 2019 je v majetku města Liberce a je bohužel bez využití. Nyní jste také procházeli místy, kde stála velkotovárna rodiny Liebiegů. Po roce 1945 byla znárodněna, přeměněna v socialistický státní podnik Textilana a sloužila jako tkalcovna. V 90. letech se dostala do majetku společnosti Centrotex. Ještě na počátku 90. let 20. století byla největším výrobcem vlněných tkanin v republice, výroba v ní ale skončila v roce 2001. Společnost skončila v konkurzu. Bagry ji srovnaly se zemí v letech 2003 až 2005. Obrovský pozemek měnil několikrát majitele, ti zde plánují postavit rezidenční čtvrť a nákupní centrum. Když se sem takto vrátí život, jistě najde využití i pěkná stavba zdejšího hostince.

5

Liebiegův hostinec a bytový dům v jednom, nechal v roce 1923 postavit Theodor Liebieg pro své zaměstnance. Postaven byl na základě projektu dvorního architekta Liebiegů Jakoba Schmeissnera. V roce 2019 je v majetku města Liberce a je bohužel bez využití. Nyní jste také procházeli místy, kde stála velkotovárna rodiny Liebiegů. Po roce 1945 byla znárodněna, přeměněna v socialistický státní podnik Textilana a sloužila jako tkalcovna. V 90. letech se dostala do majetku společnosti Centrotex. Ještě na počátku 90. let 20. století byla největším výrobcem vlněných tkanin v republice, výroba v ní ale skončila v roce 2001. Společnost skončila v konkurzu. Bagry ji srovnaly se zemí v letech 2003 až 2005. Obrovský pozemek měnil několikrát majitele, ti zde plánují postavit rezidenční čtvrť a nákupní centrum. Když se sem takto vrátí život, jistě najde využití i pěkná stavba zdejšího hostince.

6

Řadové domy čp. 157 a 288 pro zaměstnance společnost Liebieg byly postaveny v roce 1922. Tedy rok před výstavbou hostince na předchozí zastávce. Autorem je taktéž architekt Jacob Schmeissner. Pokud se nyní vydáte zpět na křižovatku u hostince a na další zastávku budete pokračovat ulicí Zvolenskou, dívejte se po levé straně. Přes nízký plot budete nahlížet do bývalých zahrad hlavního rodinného sídla rodiny Liebiegů. Tedy spíše toho, co z nich zbylo. V roce 2019 se jedná spíše o neuspořádanou průmyslovou zónu s parkovištěm.

6

Řadové domy čp. 157 a 288 pro zaměstnance společnost Liebieg byly postaveny v roce 1922. Tedy rok před výstavbou hostince na předchozí zastávce. Autorem je taktéž architekt Jacob Schmeissner. Pokud se nyní vydáte zpět na křižovatku u hostince a na další zastávku budete pokračovat ulicí Zvolenskou, dívejte se po levé straně. Přes nízký plot budete nahlížet do bývalých zahrad hlavního rodinného sídla rodiny Liebiegů. Tedy spíše toho, co z nich zbylo. V roce 2019 se jedná spíše o neuspořádanou průmyslovou zónu s parkovištěm.

7

Vítejte u Liebiegů doma. Tedy spíše u zadního vstupu do areálu kolem rodinné vily rodiny Liebiegů. Vrátný domek čp. 11 byl postaven v roce 1914. Celkově byly postaveny dva vrátné domky. druhý se nachází na adrese Jablonecká čp. 11., k němu se také na této trase dostaneme. Domek je v roce 2019 v soukromém vlastnictví, má stejného majitele, jako nedaleký autodům, kam se nyní vydáme. Domek v nedávné době prošel kompletní rekonstrukcí s tím, že zůstala zachována jeho původní hmota.

7

Vítejte u Liebiegů doma. Tedy spíše u zadního vstupu do areálu kolem rodinné vily rodiny Liebiegů. Vrátný domek čp. 11 byl postaven v roce 1914. Celkově byly postaveny dva vrátné domky. druhý se nachází na adrese Jablonecká čp. 11., k němu se také na této trase dostaneme. Domek je v roce 2019 v soukromém vlastnictví, má stejného majitele, jako nedaleký autodům, kam se nyní vydáme. Domek v nedávné době prošel kompletní rekonstrukcí s tím, že zůstala zachována jeho původní hmota.

8

Autodům Theodora Liebiega byl postaven v roce 1914, podle projektu architekta Jakoba Schmeissnera. Zde se sluší připomenout, že Theodor Liebieg byl nejen schopný podnikatel, ale také vůbec první český automobilista a nadšený motorista. V roce 1893, ve svých 21 letech, se stal vlastníkem Benzova automobilu Victoria. Hned rok poté, v roce 1894 se rozhodl se svým vozem absolvovat dálkovou cestu z Liberce do německého Mannheimu, která měřila úctyhodných 726 kilometrů. Podobnou dobrodružnou automobilovou cestu, jaké známe například z oblíbeného pořadu Top Gear, vykonal jako první na světě. V roce 1897 se také značnou měrou zasloužil o uskutečnění stavby prvního továrně vyráběného sériového automobilu na území Rakousko-Uherska v Kopřivnici, legendárního NW Präsident. V tomto autodomu byly uskladněny užitkové automobily využívané v rámci nedaleké textilky, ale i Liebiegovy závodní vozy a myčka. Od roku 1926 zde byla i čerpací stanice. Objekt je mimořádně cenným příkladem počátků automobilismu na území monarchie a naštěstí i v roce 2019 je používaný a je zde dokonce stále provoz autoservisu a pneuservisu osobních i užitkových automobilů.

8

Autodům Theodora Liebiega byl postaven v roce 1914, podle projektu architekta Jakoba Schmeissnera. Zde se sluší připomenout, že Theodor Liebieg byl nejen schopný podnikatel, ale také vůbec první český automobilista a nadšený motorista. V roce 1893, ve svých 21 letech, se stal vlastníkem Benzova automobilu Victoria. Hned rok poté, v roce 1894 se rozhodl se svým vozem absolvovat dálkovou cestu z Liberce do německého Mannheimu, která měřila úctyhodných 726 kilometrů. Podobnou dobrodružnou automobilovou cestu, jaké známe například z oblíbeného pořadu Top Gear, vykonal jako první na světě. V roce 1897 se také značnou měrou zasloužil o uskutečnění stavby prvního továrně vyráběného sériového automobilu na území Rakousko-Uherska v Kopřivnici, legendárního NW Präsident. V tomto autodomu byly uskladněny užitkové automobily využívané v rámci nedaleké textilky, ale i Liebiegovy závodní vozy a myčka. Od roku 1926 zde byla i čerpací stanice. Objekt je mimořádně cenným příkladem počátků automobilismu na území monarchie a naštěstí i v roce 2019 je používaný a je zde dokonce stále provoz autoservisu a pneuservisu osobních i užitkových automobilů.

9

S automobily je spojený i tento autodům čp. 9 s romantickým motivem dvojvěží a hrázděnými prvky. Zřejmě první garážový autodům ve střední Evropě, nechal Theodor Liebieg postavit v srpnu roku 1904. I zde byl architektem Jakob Schmeissner. V domě také bydlel domovník a osobní řidič Theodora Liebiega. V roce 2019 je dům v majetku města Liberce a je používaný.

9

S automobily je spojený i tento autodům čp. 9 s romantickým motivem dvojvěží a hrázděnými prvky. Zřejmě první garážový autodům ve střední Evropě, nechal Theodor Liebieg postavit v srpnu roku 1904. I zde byl architektem Jakob Schmeissner. V domě také bydlel domovník a osobní řidič Theodora Liebiega. V roce 2019 je dům v majetku města Liberce a je používaný.

10

Stavbu honosného rodinného sídla velkopodnikatelského rodu Liebiegů zahájil roku 1897 baron Theodor Liebieg, který tak chtěl získat pohodlné sídlo nedaleko rodinných továren. Architekt Adolf Bürger postavil na místě dvou starších domů romanticky pojatou jednopatrovou budovu. Při jejím návrhu byl patrně ovlivněn tvorbou anglických architektů. Druhou, východnější a honosnější část postavil roku 1900 vídeňský architekt Walter Moldheim. Dominantou této zámku podobné stavby je věž dlátovitého tvaru. V rozmezí let 1904–1906 vznikla kolmá přístavba k hrázděné části a o šest let později přibyla k domu přístavba východního křídla. Autorem přístaveb byl norimberský architekt Jakob Schmeissner. Před druhou světovou válkou byl v parčíku vily vybudován protiletecký kryt. Po druhé světové válce byla v zámečku umístěna mateřská školka společnosti Textilana. V 90. letech 20. století zde sídlilo vedení společnosti Textiliana. Po jejím krachu vilu roku 2004 koupilo za 25 milionů korun město Liberec. Roku 2005 nechalo město Liberec za dalších 5 milionů vilu rekonstruovat. Ve vile od té doby sídlí některé odbory magistrátu města Liberec a slouží kulturním akcím a svatebním obřadům.

10

Stavbu honosného rodinného sídla velkopodnikatelského rodu Liebiegů zahájil roku 1897 baron Theodor Liebieg, který tak chtěl získat pohodlné sídlo nedaleko rodinných továren. Architekt Adolf Bürger postavil na místě dvou starších domů romanticky pojatou jednopatrovou budovu. Při jejím návrhu byl patrně ovlivněn tvorbou anglických architektů. Druhou, východnější a honosnější část postavil roku 1900 vídeňský architekt Walter Moldheim. Dominantou této zámku podobné stavby je věž dlátovitého tvaru. V rozmezí let 1904–1906 vznikla kolmá přístavba k hrázděné části a o šest let později přibyla k domu přístavba východního křídla. Autorem přístaveb byl norimberský architekt Jakob Schmeissner. Před druhou světovou válkou byl v parčíku vily vybudován protiletecký kryt. Po druhé světové válce byla v zámečku umístěna mateřská školka společnosti Textilana. V 90. letech 20. století zde sídlilo vedení společnosti Textiliana. Po jejím krachu vilu roku 2004 koupilo za 25 milionů korun město Liberec. Roku 2005 nechalo město Liberec za dalších 5 milionů vilu rekonstruovat. Ve vile od té doby sídlí některé odbory magistrátu města Liberec a slouží kulturním akcím a svatebním obřadům.

11

Za Theodora Liebiega, v letech 1900 - 1910, byl postaven i tento úřednický dům, kde zaměstnanci zajišťovali administrativní chod rodinné společnosti Liebieg. Dům je v roce 2019 v soukromém vlastnictví a používaný.

11

Za Theodora Liebiega, v letech 1900 - 1910, byl postaven i tento úřednický dům, kde zaměstnanci zajišťovali administrativní chod rodinné společnosti Liebieg. Dům je v roce 2019 v soukromém vlastnictví a používaný.

12

Nacházíme se u druhého vrátného domku do areálu kolem rodinné vily rodiny Liebiegů. Ten byl postaven v roce 1914, ve stejném roce, jako první vrátný domek. Vrátný domek je v roce 2019 v soukromém vlastnictví a slouží k rodinnému bydlení. Stále je u něj patrný i vjezd do areálu z velkých kamenných bloků. Za povšimnutí zde také stojí původní zdobené oplocení kolem areálu.

12

Nacházíme se u druhého vrátného domku do areálu kolem rodinné vily rodiny Liebiegů. Ten byl postaven v roce 1914, ve stejném roce, jako první vrátný domek. Vrátný domek je v roce 2019 v soukromém vlastnictví a slouží k rodinnému bydlení. Stále je u něj patrný i vjezd do areálu z velkých kamenných bloků. Za povšimnutí zde také stojí původní zdobené oplocení kolem areálu.

13

Zde se nacházíme u druhého úřednického domu rodinné společnosti Liebieg. I tento byl postaven v letech 1900 - 1910. Dům je v roce 2019 v soukromém vlastnictví a je zde několik bytů.

13

Zde se nacházíme u druhého úřednického domu rodinné společnosti Liebieg. I tento byl postaven v letech 1900 - 1910. Dům je v roce 2019 v soukromém vlastnictví a je zde několik bytů.

14

Liberecká přehrada Harcov byla vybudovaná mezi lety 1902–1904. Je součástí jizerskohorské přehradní soustavy vyprojektované profesorem Otto Intzem z Cách. Impulzem ke tvorbě byly ničivé záplavy konce 19. století, především ta v roce 1897, která měla katastrofické následky pro obyvatele podhorských oblastí. Nezbytné prostředky na jejich výstavbu dodali místní podnikatelé, mezi nimiž nechyběli ani Liebiegové. Liebiegovy závody potřebovaly stabilní průtok vody bez ohledu na stav vody v přehradě. Proto vzniklo unikátní řešení za pomoci 1,3 kilometry dlouhého tzv. Liebiegova podzemního náhonu, který je veden pod Promenádní cestou vedle přehrady. Pod zemí pokračuje až na zahradu Liebiegovy vily. Zde se odebírala užitková voda pro dům a zahradu a větší část vtékala do tlakového potrubí napojeného na turbínu v továrně. U restaurace Bílý Mlýn, na druhé straně přehrady, je viditelný začátek náhonu.

14

Liberecká přehrada Harcov byla vybudovaná mezi lety 1902–1904. Je součástí jizerskohorské přehradní soustavy vyprojektované profesorem Otto Intzem z Cách. Impulzem ke tvorbě byly ničivé záplavy konce 19. století, především ta v roce 1897, která měla katastrofické následky pro obyvatele podhorských oblastí. Nezbytné prostředky na jejich výstavbu dodali místní podnikatelé, mezi nimiž nechyběli ani Liebiegové. Liebiegovy závody potřebovaly stabilní průtok vody bez ohledu na stav vody v přehradě. Proto vzniklo unikátní řešení za pomoci 1,3 kilometry dlouhého tzv. Liebiegova podzemního náhonu, který je veden pod Promenádní cestou vedle přehrady. Pod zemí pokračuje až na zahradu Liebiegovy vily. Zde se odebírala užitková voda pro dům a zahradu a větší část vtékala do tlakového potrubí napojeného na turbínu v továrně. U restaurace Bílý Mlýn, na druhé straně přehrady, je viditelný začátek náhonu.

15

Autorem secesní vily čp. 128 byl architekt Jakob Schmeissner. Vila byla postavena pro rodinu Theodora Liebiega. Spolu s dalšími stavbami byla postavena při příležitosti liberecké výstavy úspěchů českých Němců, která se zde konala v roce 1906 a měla představit výdobytky místní bytové kultury. Výstava proběhla od 17. května do 30. září pod záštitou města Liberce. Velkolepá přehlídka byla prezentací hospodářské, umělecké a kulturní úrovně německé menšiny v Čechách. Odehrávala se v prostoru nad přehradou. Výstavy se účastnil i císař František Josef I. Po ukončení výstavy byla tato vila obydlena Liebiegovými zaměstnanci. Ještě než nyní dojdeme k místu posledního odpočinku rodiny Liebiegů, zastavíme se u několika dalších zajímavých staveb.

15

Autorem secesní vily čp. 128 byl architekt Jakob Schmeissner. Vila byla postavena pro rodinu Theodora Liebiega. Spolu s dalšími stavbami byla postavena při příležitosti liberecké výstavy úspěchů českých Němců, která se zde konala v roce 1906 a měla představit výdobytky místní bytové kultury. Výstava proběhla od 17. května do 30. září pod záštitou města Liberce. Velkolepá přehlídka byla prezentací hospodářské, umělecké a kulturní úrovně německé menšiny v Čechách. Odehrávala se v prostoru nad přehradou. Výstavy se účastnil i císař František Josef I. Po ukončení výstavy byla tato vila obydlena Liebiegovými zaměstnanci. Ještě než nyní dojdeme k místu posledního odpočinku rodiny Liebiegů, zastavíme se u několika dalších zajímavých staveb.

16

Elegantní secesní vila Karla Herziga, obchodního ředitele firmy S. S. Neumann, bývá považována za první secesní vilu v Liberci. Projekt, vypracovaný v pro Liberec atypických formách vídeňsky orientované florální secese, pochází z léta roku 1900 a samotná stavba pak probíhala v letech 1900–1901. Po roce 1945 byla vila upravena na několik bytových jednotek. Po roce 1990 byla vila převedena do majetku nemocnice a později prodána do soukromého vlastnictví, kdy prošla rozsáhlou rekonstrukcí, snažící se vrátit původní vzhled stavby. Vila je památkově chráněná.

16

Elegantní secesní vila Karla Herziga, obchodního ředitele firmy S. S. Neumann, bývá považována za první secesní vilu v Liberci. Projekt, vypracovaný v pro Liberec atypických formách vídeňsky orientované florální secese, pochází z léta roku 1900 a samotná stavba pak probíhala v letech 1900–1901. Po roce 1945 byla vila upravena na několik bytových jednotek. Po roce 1990 byla vila převedena do majetku nemocnice a později prodána do soukromého vlastnictví, kdy prošla rozsáhlou rekonstrukcí, snažící se vrátit původní vzhled stavby. Vila je památkově chráněná.

17

Nádherné městské lázně nechala postavit Liberecká spořitelna v letech 1900–1902. Stavba byla realizována v novorenesančním stylu s dekorativními prvky počínající secese. Projekt vypracoval vídeňský architekt Peter Paul Brang. Jedna z nejcennějších historizujících staveb v severních Čechách ztratila v 90. letech 20. století svou původní funkci, čímž začalo její postupné chátrání. Po změnách vlastníků skončily lázně v majetku města, které zahájilo od roku 2006 postupné zajištění a v roce 2010 byl schválen projekt na konverzi lázní na galerii. V letech 2011–2013 proběhla rekonstrukce budovy za 360 milionů Kč financovaná z Evropských fondů. Poté se sem přesunula galerie z vily Johanna Liebiega mladšího, která se nachází u libereckého zámku. Jak zámek, tak vila Johanna Liebiega mladšího je bohužel v roce 2019 dlouhodobě bez využití. Tato galerie se veřejnosti otevřela v roce 2014.

17

Nádherné městské lázně nechala postavit Liberecká spořitelna v letech 1900–1902. Stavba byla realizována v novorenesančním stylu s dekorativními prvky počínající secese. Projekt vypracoval vídeňský architekt Peter Paul Brang. Jedna z nejcennějších historizujících staveb v severních Čechách ztratila v 90. letech 20. století svou původní funkci, čímž začalo její postupné chátrání. Po změnách vlastníků skončily lázně v majetku města, které zahájilo od roku 2006 postupné zajištění a v roce 2010 byl schválen projekt na konverzi lázní na galerii. V letech 2011–2013 proběhla rekonstrukce budovy za 360 milionů Kč financovaná z Evropských fondů. Poté se sem přesunula galerie z vily Johanna Liebiega mladšího, která se nachází u libereckého zámku. Jak zámek, tak vila Johanna Liebiega mladšího je bohužel v roce 2019 dlouhodobě bez využití. Tato galerie se veřejnosti otevřela v roce 2014.

18

Kdy přesně byla hrobka postavena, není známo, ale bylo to nejpozději v roce 1870, neboť údajně do ní byly pochovány ostatky Johanna Liebiega staršího, který v tomto roce umírá. Hrobku po stranách doplňovali dva andělé a uvnitř na konzolách byly umístěny busty zemřelých. Nacházela se původně na městském hřbitově, který byl v letech 1974‒1984 upraven na park s lapidáriem náhrobků. Theodor Liebieg umírá na začátku 2. sv. války v roce 1939. Co se pak stalo s tak významnou rodinou, která byla pro Liberec něco jako Baťa pro Zlín? Vedení společnosti se v nelehké době ujal jeho syn Johann Wolfgang. Podniky Liebiega vyrábí, či spíše musí vyrábět, zboží pro německou armádu. Proto po roce 1945 musela rodina opustit republiku a všechny své podniky. Nějaký čas ještě Johann podnikal se svým bratrem v Německu, v roce 1965 však firma definitivně zanikla. A zajímavost na závěr, 23.9.2016 se na smiřickém zámku, který také vlastnili Liebiegové, uskutečnilo setkání potomků této rodiny, viz fotografie na kartě zámku č. 5090.

18

Kdy přesně byla hrobka postavena, není známo, ale bylo to nejpozději v roce 1870, neboť údajně do ní byly pochovány ostatky Johanna Liebiega staršího, který v tomto roce umírá. Hrobku po stranách doplňovali dva andělé a uvnitř na konzolách byly umístěny busty zemřelých. Nacházela se původně na městském hřbitově, který byl v letech 1974‒1984 upraven na park s lapidáriem náhrobků. Theodor Liebieg umírá na začátku 2. sv. války v roce 1939. Co se pak stalo s tak významnou rodinou, která byla pro Liberec něco jako Baťa pro Zlín? Vedení společnosti se v nelehké době ujal jeho syn Johann Wolfgang. Podniky Liebiega vyrábí, či spíše musí vyrábět, zboží pro německou armádu. Proto po roce 1945 musela rodina opustit republiku a všechny své podniky. Nějaký čas ještě Johann podnikal se svým bratrem v Německu, v roce 1965 však firma definitivně zanikla. A zajímavost na závěr, 23.9.2016 se na smiřickém zámku, který také vlastnili Liebiegové, uskutečnilo setkání potomků této rodiny, viz fotografie na kartě zámku č. 5090.