Kamenický Šenov a skláři

Fenoménem Kamenického Šenova je sklo, už roku 1856 tu vznikla odborná sklářská škola, první svého druhu v Evropě. Dodnes tu působí řada významných skláren, například Preciosa. Za první republiky zde byla nejvyhlášenější Palmeho sklárna, která dodala lustry například pro palác tureckého sultána, královskou operu v Římě, divadlo Albee v New Yorku nebo palác svobodných zednářů v Kodani. (autor trasy: Radomír Kočí, audio průvodce: Matěj Skalický)

Kvízová otázka
Na objektu bývalé odborné sklářské školy je žlutá cedulka, jaké je na ní trojmístné číslo?
Parametry trasy
Typ:
Pěší
Délka:
3 km
Čas:

Objekty na trase

1

Po stopách sklářů v Kamenickém Šenově se vydáme od továrny na výrobu lustrů pana Adolfa Schönbeka. Firma Adolfa Schönbeka byla založena roku 1870 jako brusírna ve Smržovce a vlastnila také rafinerii v Harrachově. Zdejší továrna, jednokřídlová trojtraktová zděná dvoupodlažní budova s litinovými sloupy, se vstupem a administrativními místnostmi při západním konci, byla postavena za tehdejšího majitele firmy Schönbek, pana Isidora Bluma. V roce 1940 byl podnik arizován a po roce 1945 vyvlastněn. Budova je v roce 2017 dochována v původním stavu, včetně okenních výplní a dveří ve stylu art deco, po smrti posledního majitele však není provozována a chátrá. Podnik jako odúmrť převzal Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových a v roce 2018 opuštěný areál prodal za víc než 1,2 milionu korun.

1

Po stopách sklářů v Kamenickém Šenově se vydáme od továrny na výrobu lustrů pana Adolfa Schönbeka. Firma Adolfa Schönbeka byla založena roku 1870 jako brusírna ve Smržovce a vlastnila také rafinerii v Harrachově. Zdejší továrna, jednokřídlová trojtraktová zděná dvoupodlažní budova s litinovými sloupy, se vstupem a administrativními místnostmi při západním konci, byla postavena za tehdejšího majitele firmy Schönbek, pana Isidora Bluma. V roce 1940 byl podnik arizován a po roce 1945 vyvlastněn. Budova je v roce 2017 dochována v původním stavu, včetně okenních výplní a dveří ve stylu art deco, po smrti posledního majitele však není provozována a chátrá. Podnik jako odúmrť převzal Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových a v roce 2018 opuštěný areál prodal za víc než 1,2 milionu korun.

2

V ulicích města najdeme několik pozoruhodných zděných i dřevěných domů s mansardovými střechami, pocházejících z konce 18. a 1. poloviny 19. století. Některé z nich mají zdobené kamenné vstupní portály. Jedním z nich je patrový dům č.p. 332 s kamenným portálem z roku 1830, stojící v hlavní ulici směrem k Práchni, nebo sousední domy č.p. 273 a 310.

2

V ulicích města najdeme několik pozoruhodných zděných i dřevěných domů s mansardovými střechami, pocházejících z konce 18. a 1. poloviny 19. století. Některé z nich mají zdobené kamenné vstupní portály. Jedním z nich je patrový dům č.p. 332 s kamenným portálem z roku 1830, stojící v hlavní ulici směrem k Práchni, nebo sousední domy č.p. 273 a 310.

3

Nacházíme se u domu č.p. 221, který od 20. let 20. století sloužil k ubytování sklářských obchodníků. Dům má mansardovou střechu a dřevem obložené patro s vysokou dřevěnou pavlačí ve štítě. Tento pozoruhodný dům nechala postavit úspěšná rodinná společnost sklářů Eliase Palmeho, která nás bude provázet na několik dalších zastaveních.

3

Nacházíme se u domu č.p. 221, který od 20. let 20. století sloužil k ubytování sklářských obchodníků. Dům má mansardovou střechu a dřevem obložené patro s vysokou dřevěnou pavlačí ve štítě. Tento pozoruhodný dům nechala postavit úspěšná rodinná společnost sklářů Eliase Palmeho, která nás bude provázet na několik dalších zastaveních.

4

Původní zástavba parcely v roce 1868 zcela vyhořela. Na jejích základech a suterénu nechal v roce 1880 pro svého zetě Heinricha Weidlicha postavit továrník Elias Palme honosnou novorenesanční budovu. Patrně v roce 1921 vilu přestavěl vnuk Eliase Palmeho, Harry Palme. Po druhé světové válce stavba sloužila jako hotel. Od devadesátých let byl objekt bez využití a chátral. Od roku 2010 se majitel snaží o rehabilitaci tohoto výjimečného a architektonicky cenného objektu, byť mnoho z jeho původního řešení a především vybavení bylo již nenávratně ztraceno.

4

Původní zástavba parcely v roce 1868 zcela vyhořela. Na jejích základech a suterénu nechal v roce 1880 pro svého zetě Heinricha Weidlicha postavit továrník Elias Palme honosnou novorenesanční budovu. Patrně v roce 1921 vilu přestavěl vnuk Eliase Palmeho, Harry Palme. Po druhé světové válce stavba sloužila jako hotel. Od devadesátých let byl objekt bez využití a chátral. Od roku 2010 se majitel snaží o rehabilitaci tohoto výjimečného a architektonicky cenného objektu, byť mnoho z jeho původního řešení a především vybavení bylo již nenávratně ztraceno.

5

Prvorepublikovou vilu nechala v roce 1926 vybudovat známá šenovská firma na výrobu lustrů Elias Palme. Původně sloužila jako podnikový hotel pro své zákazníky. Architektem byl pravděpodobně Adolf Richter. Objekt je hodnotným příkladem individualistické moderny.

5

Prvorepublikovou vilu nechala v roce 1926 vybudovat známá šenovská firma na výrobu lustrů Elias Palme. Původně sloužila jako podnikový hotel pro své zákazníky. Architektem byl pravděpodobně Adolf Richter. Objekt je hodnotným příkladem individualistické moderny.

6

Elias Palme vyráběl v Šenově lustry od roku 1849. Roku 1905 zadal Franz Friedrich Palme, syn Eliase Palmeho, u místního stavitele Adolfa Richtera postavit na tomto místě novou továrnu. Komplex na půdorysu U v dlouhých bočních křídlech obsahoval sklářské provozy brusírny a kulírny i slévárnu, soustružnu, pasírnu, lakovnu a galvanickou laboratoř. K pohonu strojů sloužila parní kotelna a strojovna ve dvoře. Čelní, na sever obrácená hlavní budova obsahovala kanceláře a výstavní sál. Dochovaný Richterův plán jejího monumentálního průčelí června 1905 postrádá ještě dvojici věží a jemný štukový rostlinný dekor s motivy slunečnic, vycházejícího slunce a názvem továrny s vročeními 1849 a 1905 – lze se tedy domnívat, že jej následně upravil některý ze sklářských výtvarníků, pracujících pro firmu. V šedesátých letech 20.století, když vznikl v Kamenickém Šenově moderní závod Crystalex, výroba v této továrně byla postupně ukončena. Budovy poté sloužily bez údržby jako sklady nábytku a postupně se dostaly do havarijního stavu. Továrna je na seznamu kulturních památek od roku 2007. V roce 2014 koupil cenný areál spolek Eliáška, který bojuje za jeho záchranu.

6

Elias Palme vyráběl v Šenově lustry od roku 1849. Roku 1905 zadal Franz Friedrich Palme, syn Eliase Palmeho, u místního stavitele Adolfa Richtera postavit na tomto místě novou továrnu. Komplex na půdorysu U v dlouhých bočních křídlech obsahoval sklářské provozy brusírny a kulírny i slévárnu, soustružnu, pasírnu, lakovnu a galvanickou laboratoř. K pohonu strojů sloužila parní kotelna a strojovna ve dvoře. Čelní, na sever obrácená hlavní budova obsahovala kanceláře a výstavní sál. Dochovaný Richterův plán jejího monumentálního průčelí června 1905 postrádá ještě dvojici věží a jemný štukový rostlinný dekor s motivy slunečnic, vycházejícího slunce a názvem továrny s vročeními 1849 a 1905 – lze se tedy domnívat, že jej následně upravil některý ze sklářských výtvarníků, pracujících pro firmu. V šedesátých letech 20.století, když vznikl v Kamenickém Šenově moderní závod Crystalex, výroba v této továrně byla postupně ukončena. Budovy poté sloužily bez údržby jako sklady nábytku a postupně se dostaly do havarijního stavu. Továrna je na seznamu kulturních památek od roku 2007. V roce 2014 koupil cenný areál spolek Eliáška, který bojuje za jeho záchranu.

7

U tohoto chátrajícího objektu se ještě vrátíme k rodině Palme. Jaký byl jejich osud po roce 1945? Podnik před 2. sv. válkou vedl Harry Palme, vnuk Eliase Palmeho, který si pro sebe upravil vilu na jedné z předchozích zastávek. Osobně projektoval a pod jeho vedením továrna vyrobila např. osvětlení pro palác tureckého sultána, královskou operu v Římě, divadlo Albee v New Yorku, palác svobodných zednářů v Kodani, operu v Sydney a obří lustr pro německý spolkový dům (Deutsches Haus) v Praze. Věnoval se mimojiné archeologii a historii a výrazně se podílel i na spolkovém životě města. Bez jeho přičinění by nikdy nevzniklo sklářské muzeum, ani stavba zdejšího kina a divadla. Ve funkci komorního rady od roku 1938 vyvíjel zdržovací taktiku v zájmu severočeského sklářského průmyslu, jejímž cílem bylo odolat centralizačním tendencím berlínského ústředí. Harry Palme byl odborníkem se světovými kontakty, a proto ho po druhé světové válce československé úřady nevysídlily jako většinu ostatních Němců z kraje. Zatímco jeho rodina skončila v Sebnitz v Sasku, on sám musel zůstat a zaučovat české zaměstnance v továrně, kterou mu znárodnili. Po svém odchodu do důchodu se chtěl vystěhovat za zbytkem rodiny, zemřel však 5. června 1955 v malém domku v Práchni ještě předtím, než se mu tento plán podařilo realizovat.

7

U tohoto chátrajícího objektu se ještě vrátíme k rodině Palme. Jaký byl jejich osud po roce 1945? Podnik před 2. sv. válkou vedl Harry Palme, vnuk Eliase Palmeho, který si pro sebe upravil vilu na jedné z předchozích zastávek. Osobně projektoval a pod jeho vedením továrna vyrobila např. osvětlení pro palác tureckého sultána, královskou operu v Římě, divadlo Albee v New Yorku, palác svobodných zednářů v Kodani, operu v Sydney a obří lustr pro německý spolkový dům (Deutsches Haus) v Praze. Věnoval se mimojiné archeologii a historii a výrazně se podílel i na spolkovém životě města. Bez jeho přičinění by nikdy nevzniklo sklářské muzeum, ani stavba zdejšího kina a divadla. Ve funkci komorního rady od roku 1938 vyvíjel zdržovací taktiku v zájmu severočeského sklářského průmyslu, jejímž cílem bylo odolat centralizačním tendencím berlínského ústředí. Harry Palme byl odborníkem se světovými kontakty, a proto ho po druhé světové válce československé úřady nevysídlily jako většinu ostatních Němců z kraje. Zatímco jeho rodina skončila v Sebnitz v Sasku, on sám musel zůstat a zaučovat české zaměstnance v továrně, kterou mu znárodnili. Po svém odchodu do důchodu se chtěl vystěhovat za zbytkem rodiny, zemřel však 5. června 1955 v malém domku v Práchni ještě předtím, než se mu tento plán podařilo realizovat.

8

Patricijský dům pochází z roku 1770. Jedná se o výstavný kamenný dům s podstávkou, v jižní roubené části a s dřevem obloženým patrem, krytým mansardovou střechou. V minulosti sloužil jako poštovní přepřahací stanice se zájezdním hostincem. Od roku 1919 v domě sídlila pobočka vídeňské sklářské firmy J. a L. Lobmeyr. V červenci roku 1949 bylo v domě otevřeno nové sklářské muzeum. Původní muzeum založil v roce 1919 majitel továrny na lustry Franz Friedrich Palme uprostřed náměstí v klasicistní patrové budově bývalého starostenského úřadu. Po 2. světové válce bylo ale muzeum zbořeno a na jeho místě zůstala jen kamenná kašna. V prostorách muzea je v současnosti bohatá expozice rytého a broušeného skla z období od 17. století do současnosti a expozice, věnovaná vývoji zdejšího lustrařství. Mimoto se zde pořádají různé výstavy místních sklářských výtvarníků i jiné kulturní akce.

8

Patricijský dům pochází z roku 1770. Jedná se o výstavný kamenný dům s podstávkou, v jižní roubené části a s dřevem obloženým patrem, krytým mansardovou střechou. V minulosti sloužil jako poštovní přepřahací stanice se zájezdním hostincem. Od roku 1919 v domě sídlila pobočka vídeňské sklářské firmy J. a L. Lobmeyr. V červenci roku 1949 bylo v domě otevřeno nové sklářské muzeum. Původní muzeum založil v roce 1919 majitel továrny na lustry Franz Friedrich Palme uprostřed náměstí v klasicistní patrové budově bývalého starostenského úřadu. Po 2. světové válce bylo ale muzeum zbořeno a na jeho místě zůstala jen kamenná kašna. V prostorách muzea je v současnosti bohatá expozice rytého a broušeného skla z období od 17. století do současnosti a expozice, věnovaná vývoji zdejšího lustrařství. Mimoto se zde pořádají různé výstavy místních sklářských výtvarníků i jiné kulturní akce.

9

I toto místo je spojeno se skláři. Zdejší společnosti od roku 1895 vlastnil pan Franz Kittel. Sklárna vyráběla nápojové sklo (moderní nádoby z dutého skla, likérové soupravy, poháry, džbány, vázy ad.) a osvětlovací koule. V domě čp. 450 s novorenesanční fasádou a středním rizalitem je v roce 2019 restaurace. Vpravo od něj patrová budova čp. 151, původně secesní, později výrazně přestavěná, slouží jako prodejna. Mezi objekty je v patře původní spojovací dřevěná galerie, ve dvorní části se nachází dům čp. 998, kde pokračuje výroba svítidel.

9

I toto místo je spojeno se skláři. Zdejší společnosti od roku 1895 vlastnil pan Franz Kittel. Sklárna vyráběla nápojové sklo (moderní nádoby z dutého skla, likérové soupravy, poháry, džbány, vázy ad.) a osvětlovací koule. V domě čp. 450 s novorenesanční fasádou a středním rizalitem je v roce 2019 restaurace. Vpravo od něj patrová budova čp. 151, původně secesní, později výrazně přestavěná, slouží jako prodejna. Mezi objekty je v patře původní spojovací dřevěná galerie, ve dvorní části se nachází dům čp. 998, kde pokračuje výroba svítidel.

10

Uprostřed města byla roku 1906 v objektu z přelomu 18. století založena sklářská rafinerie Franz Stingl. V roce 1929 zde stavební firma Schneider & Knobloch realizovala třípatrový vyzdívaný železobetonový skelet nové rafinerie. Trojkřídlou dispozici doplňuje schodišťový trakt ve dvoře. V suterénu byla strojovna s naftovým motorem transmisemi poháněné brusírny, sklad surového skla a sklad obalové slámy. V přízemí pak vlastní brusírna, skladiště a místnost na uložení beden. Další dvě podlaží sloužila dílenskému provozu, v prvním patře byla také výstavní místnost. V roce 2019 zde dlouhodobě působí společnost TENOS, založená roku 1994, zabývající se vývojem a výrobou kovových dílů a to převážně zpracováním hliníkových, ocelových a nerezových plechů a trubek. Věnuje se i vývoji a výrobě autodílů a tuningových dílů a to koncovek výfuků, externích dekorů (lišty bočních dveří, převlaky masek a klik dveří) a interních dekorů (dekory reproduktorů, tachometrů, řadicích pák atd.), převážně z nerezavějící oceli, ale i z běžných konstrukčních ocelí.

10

Uprostřed města byla roku 1906 v objektu z přelomu 18. století založena sklářská rafinerie Franz Stingl. V roce 1929 zde stavební firma Schneider & Knobloch realizovala třípatrový vyzdívaný železobetonový skelet nové rafinerie. Trojkřídlou dispozici doplňuje schodišťový trakt ve dvoře. V suterénu byla strojovna s naftovým motorem transmisemi poháněné brusírny, sklad surového skla a sklad obalové slámy. V přízemí pak vlastní brusírna, skladiště a místnost na uložení beden. Další dvě podlaží sloužila dílenskému provozu, v prvním patře byla také výstavní místnost. V roce 2019 zde dlouhodobě působí společnost TENOS, založená roku 1994, zabývající se vývojem a výrobou kovových dílů a to převážně zpracováním hliníkových, ocelových a nerezových plechů a trubek. Věnuje se i vývoji a výrobě autodílů a tuningových dílů a to koncovek výfuků, externích dekorů (lišty bočních dveří, převlaky masek a klik dveří) a interních dekorů (dekory reproduktorů, tachometrů, řadicích pák atd.), převážně z nerezavějící oceli, ale i z běžných konstrukčních ocelí.

11

Mimořádný význam pro město měla tato odborná sklářská škola, která byla jako první ve střední Evropě otevřena 31. března 1856 v patrovém roubeném domku č.p. 79. Jejím prvním ředitelem byl malíř Jan Dvořáček. Vedle učňů a žáků obecné školy se v ní s novými technikami zušlechťování skla seznamovali i četní sklářští mistři a pomocníci. V roce 1875 se škola přestěhovala do nové budovy pod náměstím. Po několika pozdějších úpravách a modernizacích slouží škola svému účelu dále. Tento objekt od přestěhování slouží k bydlení a rekreaci.

11

Mimořádný význam pro město měla tato odborná sklářská škola, která byla jako první ve střední Evropě otevřena 31. března 1856 v patrovém roubeném domku č.p. 79. Jejím prvním ředitelem byl malíř Jan Dvořáček. Vedle učňů a žáků obecné školy se v ní s novými technikami zušlechťování skla seznamovali i četní sklářští mistři a pomocníci. V roce 1875 se škola přestěhovala do nové budovy pod náměstím. Po několika pozdějších úpravách a modernizacích slouží škola svému účelu dále. Tento objekt od přestěhování slouží k bydlení a rekreaci.

12

Kam chodili skláři uhasit žízeň od pecí? Jistě i sem. Bývalý hostinec U Ryšánků patří nejstarším zdejším stavbám. Je poprvé zmiňovaný již v roce 1772, kdy byl jeho majitelem sklářský obchodník Bartoloměj Zahn. Dům stojí u mostku přes potok v hlubokém údolí pod kostelem a hned vedle něj je barokní socha sv. Anny z roku 1735. Objekt je od roku 1958 památkově chráněný a slouží už jen k bydlení a rekreaci.

12

Kam chodili skláři uhasit žízeň od pecí? Jistě i sem. Bývalý hostinec U Ryšánků patří nejstarším zdejším stavbám. Je poprvé zmiňovaný již v roce 1772, kdy byl jeho majitelem sklářský obchodník Bartoloměj Zahn. Dům stojí u mostku přes potok v hlubokém údolí pod kostelem a hned vedle něj je barokní socha sv. Anny z roku 1735. Objekt je od roku 1958 památkově chráněný a slouží už jen k bydlení a rekreaci.

13

Na rozdíl od předchozích, dům čp. 136 v roce 2019 zažívá své nelehké chvíle. Je dlouhodobě prázdný a chátrající. Majitelem objektu jsou manželé z Děčína a Dobkovic. Naproti tomu majitelem pozemku pod objektem je Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Na katastru nemovitostí je také v zápisech Omezení převodu nemovitosti. Podobné složité majetkové vztahy, které se často vlečou mnoho let, vedou k tomu, že domy jsou zablokované a vlastníci o ně ztrácí zájem, popřípadě s nimi nemohou nakládat, jak by si přáli. Dalším častým důvodem chátrání objektů jsou neshody mezi spolumajiteli a související zdlouhavé soudní spory.

13

Na rozdíl od předchozích, dům čp. 136 v roce 2019 zažívá své nelehké chvíle. Je dlouhodobě prázdný a chátrající. Majitelem objektu jsou manželé z Děčína a Dobkovic. Naproti tomu majitelem pozemku pod objektem je Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Na katastru nemovitostí je také v zápisech Omezení převodu nemovitosti. Podobné složité majetkové vztahy, které se často vlečou mnoho let, vedou k tomu, že domy jsou zablokované a vlastníci o ně ztrácí zájem, popřípadě s nimi nemohou nakládat, jak by si přáli. Dalším častým důvodem chátrání objektů jsou neshody mezi spolumajiteli a související zdlouhavé soudní spory.

14

Zdejší silná česká menšina potřebovala českou školu. Tato její nová budova byla slavnostně otevřena 19.6.1926. Ve válečných letech byla užívána pro jiné účely jako např. ubytovna přesídlenců. Cca v roce 2004 byla škola sloučena z horní školou a tato budova od té doby chátrá.

14

Zdejší silná česká menšina potřebovala českou školu. Tato její nová budova byla slavnostně otevřena 19.6.1926. Ve válečných letech byla užívána pro jiné účely jako např. ubytovna přesídlenců. Cca v roce 2004 byla škola sloučena z horní školou a tato budova od té doby chátrá.