Okolo Kokořína

V roce 1894 koupil zříceninu hradu Kokořín velkostatkář Václav Špaček. Jeho rodina zde za první republiky vybudovala jedno z nejmodernějších letovisek u nás. Komunismus toto vše zničil. Nyní zde rodina Špačků, spolu s dalšími schopnými místními lidmi, znovu obnovuje zašlou slávu tohoto místa. (autor trasy: Radomír Kočí, audio průvodce: Vojtěch Řehák)

Kvízová otázka
U restaurace Pobuda jsou veřejné toalety, za nimi elektro skříň, jaké je na ní dvojmístné číslo?
Parametry trasy
Typ:
Auto (nejkratší)
Délka:
11 km
Čas:

Objekty na trase

1

Mlýn Kroužek patřil od nepaměti k panství Kláštera Sv. Jiří na Hradě Pražském. První písemné zmínky o Kroužku přináší z poloviny 16. století. spor kroužeckého mlynáře s mlynářem novomlýnským o vodu. Později se zde vystřídalo několik majitelů, například rodina Voděrkova, Heřmanova a od roku 1970 rodina Šestákova, která zde nabízí možnost ubytování, popřípadě uspořádání svatby.

1

Mlýn Kroužek patřil od nepaměti k panství Kláštera Sv. Jiří na Hradě Pražském. První písemné zmínky o Kroužku přináší z poloviny 16. století. spor kroužeckého mlynáře s mlynářem novomlýnským o vodu. Později se zde vystřídalo několik majitelů, například rodina Voděrkova, Heřmanova a od roku 1970 rodina Šestákova, která zde nabízí možnost ubytování, popřípadě uspořádání svatby.

2

V letech 1788-1919 město Mělník reprezentovali purkmistři, v období první a druhé republiky a za protektorátu stál v čele města starosta. JUDr. František Valina byl v letech 1908-1919 mělnickým purkmistrem, v letech 1923-1925 pak starostou. Předseda mělnických turistů JuDr. Valina, si toto místo vyhlédl pro stavbu svého letního rekreačního objektu. Jak poznamenal jeden z dávných hostů rekreačního letoviska Harasov “Přímo od vily se táhne velká skupina skal k sobě téměř připoutaných, které jako obrovská stráž rytířů v plné zbroji i s přilbami stojí podél silnice.” Pojďme se k Harasovu podívat na další zastávce.

2

V letech 1788-1919 město Mělník reprezentovali purkmistři, v období první a druhé republiky a za protektorátu stál v čele města starosta. JUDr. František Valina byl v letech 1908-1919 mělnickým purkmistrem, v letech 1923-1925 pak starostou. Předseda mělnických turistů JuDr. Valina, si toto místo vyhlédl pro stavbu svého letního rekreačního objektu. Jak poznamenal jeden z dávných hostů rekreačního letoviska Harasov “Přímo od vily se táhne velká skupina skal k sobě téměř připoutaných, které jako obrovská stráž rytířů v plné zbroji i s přilbami stojí podél silnice.” Pojďme se k Harasovu podívat na další zastávce.

3

Tento srub byl původně černá stavba, která na místě vznikla mezi roky 2003 - 2006. V pozdějších letech zůstal prázdný a chátral. V roce 2017 spolu s nedalekým stejně chátrajícím hotelem změnil majitele. Na jeho nové podobě spolupracují majitelé se známým architektem a hercem Davidem Vávrou.

3

Tento srub byl původně černá stavba, která na místě vznikla mezi roky 2003 - 2006. V pozdějších letech zůstal prázdný a chátral. V roce 2017 spolu s nedalekým stejně chátrajícím hotelem změnil majitele. Na jeho nové podobě spolupracují majitelé se známým architektem a hercem Davidem Vávrou.

4

Hotel postavil v roce 1912 kníže Bedřich Lobkowicz a byl vyhledávaným výletním místem s bohatým zázemím. Pojmenoval ho po nedalekém zaniklém hrádku Harasov. Z kroniky z roku 1915 víme, že hotel byl opravdu exkluzivní. Nabízel 26 moderně zařízených pokojů s balkóny. Velký Máchův sál pak sloužil jako místo, kde se všichni hosté scházeli. Kuchyně hotelu byla prý výborná a ceny mírné, pro hosty byl dostupný telefon, což bylo velmi moderní. Po dobu komunistické éry byl neveřejný a sloužil jako rekreační středisko. Jako kuchařka zde pracovala Květa Šestáková z vily Valina a mlýnu Kroužek z předchozích zastávek. Byl ve správě energetických závodů. Koncem 80. let proběhla jeho rekonstrukce, jenže oprava se nakonec ukázala býti pouze povrchovou. Dřevo bylo napadeno houbou a další rekonstrukce by se počítala v milionech. V rámci restitucí byl hotel vrácen původnímu majiteli. Ten měl připravené projekty, jenže zemřel a hotel zdědilo více vlastníků. Ti se však nemohli shodnout, co s ním, a tak budova dál chátrala. Hotel se okolo roku 2015 prodával za 15 mil. Součástí nabídky byly i okolní čtrnáctihektarové pozemky, tůň, parkoviště i velký nedostavěný srub. Od roku 2016, za nového majitele, začala postupná rekonstrukce objektu.

4

Hotel postavil v roce 1912 kníže Bedřich Lobkowicz a byl vyhledávaným výletním místem s bohatým zázemím. Pojmenoval ho po nedalekém zaniklém hrádku Harasov. Z kroniky z roku 1915 víme, že hotel byl opravdu exkluzivní. Nabízel 26 moderně zařízených pokojů s balkóny. Velký Máchův sál pak sloužil jako místo, kde se všichni hosté scházeli. Kuchyně hotelu byla prý výborná a ceny mírné, pro hosty byl dostupný telefon, což bylo velmi moderní. Po dobu komunistické éry byl neveřejný a sloužil jako rekreační středisko. Jako kuchařka zde pracovala Květa Šestáková z vily Valina a mlýnu Kroužek z předchozích zastávek. Byl ve správě energetických závodů. Koncem 80. let proběhla jeho rekonstrukce, jenže oprava se nakonec ukázala býti pouze povrchovou. Dřevo bylo napadeno houbou a další rekonstrukce by se počítala v milionech. V rámci restitucí byl hotel vrácen původnímu majiteli. Ten měl připravené projekty, jenže zemřel a hotel zdědilo více vlastníků. Ti se však nemohli shodnout, co s ním, a tak budova dál chátrala. Hotel se okolo roku 2015 prodával za 15 mil. Součástí nabídky byly i okolní čtrnáctihektarové pozemky, tůň, parkoviště i velký nedostavěný srub. Od roku 2016, za nového majitele, začala postupná rekonstrukce objektu.

5

Dům s rozlehlou zahradou a tenisovými kurty nechal vystavět Jan Kolář, který spolu s bratrem Aloisem v roce 1914 vybudoval slavný hotel Imperial v Praze. Pražský hudební vydavatel, obchodník s klavíry a piany Ing. Vincenc Schlögl udržoval s bratry dlouholeté přátelství. Roku 1932 od nich tuto vilu koupil. V jejich hotelu Imperial měl Schlögl pronajaté prostory, kde měl hudební nástroje uskladněny. Do této vily zval vzácné hosty, kteří si vybírali klavír či piano a poté tu úspěšnou koupi rovnou zapíjeli. Jezdil sem mimo jiné básník Jaroslav Seifert, Kamil Bednář, malíř František Tichý, Jan Zrzavý, Otakar Nejedlý, houslista Rafael Kubelík a mnozí další. Vincenc poté postavil Dům hudebních nástrojů na Jungmanově náměstí v Praze a přemístil prodej sem. Vilu na Harasově vlastnil Vincenc do roku 1938, kdy ji koupila rodina Maškova. V roce 1946 ji koupil Vojtěch Grametbauer. Rodina Grametbauer vlastní vilu i v roce 2019.

5

Dům s rozlehlou zahradou a tenisovými kurty nechal vystavět Jan Kolář, který spolu s bratrem Aloisem v roce 1914 vybudoval slavný hotel Imperial v Praze. Pražský hudební vydavatel, obchodník s klavíry a piany Ing. Vincenc Schlögl udržoval s bratry dlouholeté přátelství. Roku 1932 od nich tuto vilu koupil. V jejich hotelu Imperial měl Schlögl pronajaté prostory, kde měl hudební nástroje uskladněny. Do této vily zval vzácné hosty, kteří si vybírali klavír či piano a poté tu úspěšnou koupi rovnou zapíjeli. Jezdil sem mimo jiné básník Jaroslav Seifert, Kamil Bednář, malíř František Tichý, Jan Zrzavý, Otakar Nejedlý, houslista Rafael Kubelík a mnozí další. Vincenc poté postavil Dům hudebních nástrojů na Jungmanově náměstí v Praze a přemístil prodej sem. Vilu na Harasově vlastnil Vincenc do roku 1938, kdy ji koupila rodina Maškova. V roce 1946 ji koupil Vojtěch Grametbauer. Rodina Grametbauer vlastní vilu i v roce 2019.

6

První zprávu o mlýnu jménem Mlčeň nacházíme již v 16. století, tehdy však ještě nenesl toto pojmenování. Nejčastěji je vznik jména vysvětlován tím, že v mlýnu se za třicetileté války nemlelo, mlýn tedy mlčel. Přesnější vysvětlení přináší rok 1624, kdy je mlynářem Tomáš Sekyra, vyznáním český bratr. Od jeho víry ho chtěli odvrátit císařští rejtaři, vydat měl knihy, z nichž předčítal i sousedům. Oboje mlynář odmítl: "Nevzdám se víry svých otců a co se týče knih, jsou mi svatější než můj život." Mlynář tento čin císařských nepřežil, ale zároveň neprozradil, kde jsou knihy, nezradil své bratry - nejen tedy mlýn, ale i mlynář mlčel. V 19. století zde byl nájemním mlynářem pan Kühnel, majitelem byli Augustiniáni od sv. Tomáše na Malé Straně. Mlýn za sester Julie a Alžběty Kühnelových přešel do jejich vlastnictví. Jedna z nich u mlýnu nechala postavit kříž jako poděkování za své uzdravení. Kříž byl několikrát poškozen. Povalen a rozlomen byl například v 90-tých letech 20. století kdy byl ve mlýně provozován klub a bar. Obnoven byl v létě roku 2003 místním aktivním Okrašlovacím spolkem Pšovka.

6

První zprávu o mlýnu jménem Mlčeň nacházíme již v 16. století, tehdy však ještě nenesl toto pojmenování. Nejčastěji je vznik jména vysvětlován tím, že v mlýnu se za třicetileté války nemlelo, mlýn tedy mlčel. Přesnější vysvětlení přináší rok 1624, kdy je mlynářem Tomáš Sekyra, vyznáním český bratr. Od jeho víry ho chtěli odvrátit císařští rejtaři, vydat měl knihy, z nichž předčítal i sousedům. Oboje mlynář odmítl: "Nevzdám se víry svých otců a co se týče knih, jsou mi svatější než můj život." Mlynář tento čin císařských nepřežil, ale zároveň neprozradil, kde jsou knihy, nezradil své bratry - nejen tedy mlýn, ale i mlynář mlčel. V 19. století zde byl nájemním mlynářem pan Kühnel, majitelem byli Augustiniáni od sv. Tomáše na Malé Straně. Mlýn za sester Julie a Alžběty Kühnelových přešel do jejich vlastnictví. Jedna z nich u mlýnu nechala postavit kříž jako poděkování za své uzdravení. Kříž byl několikrát poškozen. Povalen a rozlomen byl například v 90-tých letech 20. století kdy byl ve mlýně provozován klub a bar. Obnoven byl v létě roku 2003 místním aktivním Okrašlovacím spolkem Pšovka.

7

Původní objekt hostince vznikl jako nízká dřevěná chaloupka, ve které žili staří manželé Bryslivcovi. Jejich syn postavil poblíž cesty jednopatrový domek, ve kterém začal prodávat pivo a lihoviny. V krátké době zde postavil hostinec s velkým tanečním sálem. Zadlužil se a majetek poté prodal manželům Tučkovým. Ti zřídili v domě obchod se smíšeným zbožím a dostali hostinskou koncesi. V roce 1911 původní Tučkovu hospodu zničil oheň. Na jejím místě byl postaven hostinec, později znám jako hospoda u Šubrů. Teta Šubrová hostinec provozovala až do roku 1967 kdy byl objekt zestátněn a jako rekreační zařízení ho "provozoval podnik Potraviny Praha. Hospoda byla zrušena a nefungovala až do 22. května 2009. Bába nebo teta Šubrová byla v oblibě mezi čundráky kvůli jejímu „mateřskému“ přístupu k osazenstvu hospody a byla také pověstná svými činy. Na znamení půlnoci střílela z revolveru. Také kdo do hostince přišel v kravatě, hned ve dveřích přiskočila s nůžkami a z kravaty zbyl jen uzel. Tyto skalpy věšela na paroží umístěném v úzké zadní místnosti. Po celkové rekonstrukci v roce 2009 byl hostinec U báby Šubrový znovu otevřen. Díky stálým pátečním hostům z osady Harakoko oživá hostinec opět trampskou muzikou.

7

Původní objekt hostince vznikl jako nízká dřevěná chaloupka, ve které žili staří manželé Bryslivcovi. Jejich syn postavil poblíž cesty jednopatrový domek, ve kterém začal prodávat pivo a lihoviny. V krátké době zde postavil hostinec s velkým tanečním sálem. Zadlužil se a majetek poté prodal manželům Tučkovým. Ti zřídili v domě obchod se smíšeným zbožím a dostali hostinskou koncesi. V roce 1911 původní Tučkovu hospodu zničil oheň. Na jejím místě byl postaven hostinec, později znám jako hospoda u Šubrů. Teta Šubrová hostinec provozovala až do roku 1967 kdy byl objekt zestátněn a jako rekreační zařízení ho "provozoval podnik Potraviny Praha. Hospoda byla zrušena a nefungovala až do 22. května 2009. Bába nebo teta Šubrová byla v oblibě mezi čundráky kvůli jejímu „mateřskému“ přístupu k osazenstvu hospody a byla také pověstná svými činy. Na znamení půlnoci střílela z revolveru. Také kdo do hostince přišel v kravatě, hned ve dveřích přiskočila s nůžkami a z kravaty zbyl jen uzel. Tyto skalpy věšela na paroží umístěném v úzké zadní místnosti. Po celkové rekonstrukci v roce 2009 byl hostinec U báby Šubrový znovu otevřen. Díky stálým pátečním hostům z osady Harakoko oživá hostinec opět trampskou muzikou.

8

Budovu koupil roku 1898 od výměnkáře Steinze Podkováňský pivovar. Od té doby tu pak dlouho obsluhoval hostinský, kvůli kterému se dodnes tomuto hostinci říká „U Grobiána“ – nájemce Škuba, který nosil primitivní dřevěnou nožní protézu. Při slavnostech tu nikdy nescházel flašinetář Taclík, malý mužíček, jemuž známí přezdívali „pan Caplík“ Bydlel se svou sestrou ve skalním obydlí kousek odtud. Byla to typická figurka na Mšensku v celém okolí známá. V roce 2001 se zde natáčel film Rebelové, restauraci vedl Terezčin otec, herec Tomáš Hanák, který zde například pronesl známou hlášku “Jedny lípy dvě dvacet, když to projde”. Poslední léta byl pak do roku 2009 majitelem restaurace U Grobiána Josef Máša. Bohužel vichřice, které část oblasti Kokořínska postihla si vybrala vysokou daň v této trampské hospodě, což pro pana Mášu znamenalo ji prodat, protože neměl dostatek prostředků na opravy poničené budovy. Dalším majitelem, který hospodu zrekonstruoval, pod vedením architektonického studia Archiholik, a v roce 2011 znovu otevřel byl Jaroslav Kroužek. S tímto studiem i se zdejší úspěšnou rodinou podnikatelů Kroužků se ještě několikrát na této trase potkáme.

8

Budovu koupil roku 1898 od výměnkáře Steinze Podkováňský pivovar. Od té doby tu pak dlouho obsluhoval hostinský, kvůli kterému se dodnes tomuto hostinci říká „U Grobiána“ – nájemce Škuba, který nosil primitivní dřevěnou nožní protézu. Při slavnostech tu nikdy nescházel flašinetář Taclík, malý mužíček, jemuž známí přezdívali „pan Caplík“ Bydlel se svou sestrou ve skalním obydlí kousek odtud. Byla to typická figurka na Mšensku v celém okolí známá. V roce 2001 se zde natáčel film Rebelové, restauraci vedl Terezčin otec, herec Tomáš Hanák, který zde například pronesl známou hlášku “Jedny lípy dvě dvacet, když to projde”. Poslední léta byl pak do roku 2009 majitelem restaurace U Grobiána Josef Máša. Bohužel vichřice, které část oblasti Kokořínska postihla si vybrala vysokou daň v této trampské hospodě, což pro pana Mášu znamenalo ji prodat, protože neměl dostatek prostředků na opravy poničené budovy. Dalším majitelem, který hospodu zrekonstruoval, pod vedením architektonického studia Archiholik, a v roce 2011 znovu otevřel byl Jaroslav Kroužek. S tímto studiem i se zdejší úspěšnou rodinou podnikatelů Kroužků se ještě několikrát na této trase potkáme.

9

Hotel Kraus byl postaven na místě původního vesnického domku stavitelem Josefem Krausem, který se do místní rodiny přiženil. Mladý pan inženýr se podílel na výstavbě okolních komunikací a především se jeho silniční firma Josef Kraus z Kaniny u Mělníka v roce 1935 podílela na stavbě unikátního kokořínského tunelu, který se nachází pod hradem Kokořín. Hotel Kraus spolu s ostatními místními hotely dobře prospíval a dokonce záhy disponoval i vlastním koupalištěm s převlékárnami a lehátky. Je zajímavé, že toto koupaliště bylo vybudováno hned vedle slavnějšího koupaliště Dolina. Hotel měl vlastní restauraci se zahrádkou a dle dochovaného reklamního pohledu zde byla výtečná kuchyně a ceny mírné. Hotel fungoval i za protektorátu a druhé světové války. Po roce 1948 byl hotel znárodněn komunisty, kteří změnili dispozici domu a přebudovali jej na šest bytových jednotek. Na místě původního koupaliště byla v 80. letech vybudována čistírna odpadních vod pro celý areál. Dům byl využíván jako podnikové byty pro zaměstnance Státních lesů. Po roce 1989 byl hotel navrácen zpět potomkům původních majitelů. Ti měli k místu i tradici vztah, ale bohužel jim vzdálenost jejich trvalého bydliště neumožňovala dál dům provozovat. Podařilo se jim zrekonstruovat vlastními silami bytové jednotky, které dál pronajímali. V roce 2005 dům prodali rodině Veselých, kteří provozují i nedaleký pension Malba a snaží se oživit tradici pohostinství v tomto domě.

9

Hotel Kraus byl postaven na místě původního vesnického domku stavitelem Josefem Krausem, který se do místní rodiny přiženil. Mladý pan inženýr se podílel na výstavbě okolních komunikací a především se jeho silniční firma Josef Kraus z Kaniny u Mělníka v roce 1935 podílela na stavbě unikátního kokořínského tunelu, který se nachází pod hradem Kokořín. Hotel Kraus spolu s ostatními místními hotely dobře prospíval a dokonce záhy disponoval i vlastním koupalištěm s převlékárnami a lehátky. Je zajímavé, že toto koupaliště bylo vybudováno hned vedle slavnějšího koupaliště Dolina. Hotel měl vlastní restauraci se zahrádkou a dle dochovaného reklamního pohledu zde byla výtečná kuchyně a ceny mírné. Hotel fungoval i za protektorátu a druhé světové války. Po roce 1948 byl hotel znárodněn komunisty, kteří změnili dispozici domu a přebudovali jej na šest bytových jednotek. Na místě původního koupaliště byla v 80. letech vybudována čistírna odpadních vod pro celý areál. Dům byl využíván jako podnikové byty pro zaměstnance Státních lesů. Po roce 1989 byl hotel navrácen zpět potomkům původních majitelů. Ti měli k místu i tradici vztah, ale bohužel jim vzdálenost jejich trvalého bydliště neumožňovala dál dům provozovat. Podařilo se jim zrekonstruovat vlastními silami bytové jednotky, které dál pronajímali. V roce 2005 dům prodali rodině Veselých, kteří provozují i nedaleký pension Malba a snaží se oživit tradici pohostinství v tomto domě.

10

Budovu hotelu Vyhlídka postavil na konci 19. století tehdejší vlastník hradu a panství Kokořín, rodina Špačků. V období první republiky se Kokořínsko stává turisticky významným místem a rekreační oblastí převážně obyvatel Prahy. Hotel zažívá nebývalého vzestupu a je vybudován areál s penzionem Pobuda a koupalištěm, které nese rukopis významného architekta té doby Dušana Jurkoviče. Po roce 1945 dochází k poklesu zájmu o turistiku, hotel je v padesátých letech vyvlastněn a provozně rozdělen na ubytovací část (Hotel Vyhlídka) a restaurační část (Penzion Pobuda). Provozování se ujímají socialistické státní podniky Jednota a Restaurace a jídelny. Dochází k nevhodným architektonickým zásahům do budovy hotelu, struktury celého provozu a využití celého rekreačního areálu. Po roce 1989 jsou budovy neudržované, dochází k jejich poškozování a vlivem vlekoucích se probíhajících restitucí v devadesátých letech k postupné devastaci. Po vrácení areálu potomkům rodiny Špačků, kupuje hotel nový majitel, rodina Kroužkova, která jej do roku 2011 pěkně zrekonstruovala.

10

Budovu hotelu Vyhlídka postavil na konci 19. století tehdejší vlastník hradu a panství Kokořín, rodina Špačků. V období první republiky se Kokořínsko stává turisticky významným místem a rekreační oblastí převážně obyvatel Prahy. Hotel zažívá nebývalého vzestupu a je vybudován areál s penzionem Pobuda a koupalištěm, které nese rukopis významného architekta té doby Dušana Jurkoviče. Po roce 1945 dochází k poklesu zájmu o turistiku, hotel je v padesátých letech vyvlastněn a provozně rozdělen na ubytovací část (Hotel Vyhlídka) a restaurační část (Penzion Pobuda). Provozování se ujímají socialistické státní podniky Jednota a Restaurace a jídelny. Dochází k nevhodným architektonickým zásahům do budovy hotelu, struktury celého provozu a využití celého rekreačního areálu. Po roce 1989 jsou budovy neudržované, dochází k jejich poškozování a vlivem vlekoucích se probíhajících restitucí v devadesátých letech k postupné devastaci. Po vrácení areálu potomkům rodiny Špačků, kupuje hotel nový majitel, rodina Kroužkova, která jej do roku 2011 pěkně zrekonstruovala.

11

Zříceninu hradu Kokořín zakoupil pražský podnikatel Václav Špaček, šlechtic ze Starburgu. Ten se narodil v roce 1840 v Soběslavi a stal se z něj úspěšný obchodník a nájemce poštovních koní v Praze. Do šlechtického stavu byl povýšen na počátku 20, století za zásluhy o rozvoj poštovnictví. Zříceninu hradu a podhradí koupil za jediným účelem - aby vše sloužilo veřejnosti. Zdejší rekreační areál nazývaný Dolina se stal velmi oblíbeným letoviskem. Hrad i podhradí je po roce 1945 ale bohužel rodině Špačků zestátněno. Před rokem 1989 se začíná s přestavbou rekreačního areálu, ale do plánů vstupuje revoluce, areál je uzavřen a začíná dlouhé restituční řízení, kdy do areálu nikdo neinvestuje. Po restituci je rekonstrukce podhradí nad možnosti rodiny Špačků a tak celé podhradí prodávají místní rodině úspěšných podnikatelů Kroužkových, se kterými se rodina Špačků zná a věří, že podhradí znovu oživí. Rodina Kroužkových zde mimojiné pořádá i závody v cyklistice Kokořínskou klasiku. V roce 2019 rekreační areál na oživení zatím čeká.

11

Zříceninu hradu Kokořín zakoupil pražský podnikatel Václav Špaček, šlechtic ze Starburgu. Ten se narodil v roce 1840 v Soběslavi a stal se z něj úspěšný obchodník a nájemce poštovních koní v Praze. Do šlechtického stavu byl povýšen na počátku 20, století za zásluhy o rozvoj poštovnictví. Zříceninu hradu a podhradí koupil za jediným účelem - aby vše sloužilo veřejnosti. Zdejší rekreační areál nazývaný Dolina se stal velmi oblíbeným letoviskem. Hrad i podhradí je po roce 1945 ale bohužel rodině Špačků zestátněno. Před rokem 1989 se začíná s přestavbou rekreačního areálu, ale do plánů vstupuje revoluce, areál je uzavřen a začíná dlouhé restituční řízení, kdy do areálu nikdo neinvestuje. Po restituci je rekonstrukce podhradí nad možnosti rodiny Špačků a tak celé podhradí prodávají místní rodině úspěšných podnikatelů Kroužkových, se kterými se rodina Špačků zná a věří, že podhradí znovu oživí. Rodina Kroužkových zde mimojiné pořádá i závody v cyklistice Kokořínskou klasiku. V roce 2019 rekreační areál na oživení zatím čeká.

12

Hrad Kokořín byl postaven, na okraji panství pánů z Dubé, po roce 1320, pravděpodobně pražským purkrabím Hynkem Berkou z Dubé. Podle jména hradu se celá chráněná oblast nazývá Kokořínskem. Od roku 1544 je uváděn jako pustý. Jeho osud ještě zhoršilo rozhodnutí císaře Ferdinanda II. zařadit jej mezi tzv. prokleté hrady, tj. hrady, které se nesměly udržovat, protože jinak by díky své výhodné poloze mohly ohrozit panovnickou moc. Roku 1894 zakoupil zříceninu pražský podnikatel Václav Špaček. Syn Jan Špaček ji nechal před první světovou válkou novogoticky zrekonstruovat. V roce 1951 byl hrad zestátněn. V roce 2001 se stal národní kulturní památkou. Potomkům rodiny Špačkových byl hrad v restituci navrácen v roce 2006. Hrad je otevřen veřejnosti, v nabídce je několik prohlídkových okruhů s prohlídkou starého paláce a vystoupáním na věž, ze které je krásný výhled do Kokořínského dolu. Romanticky založené páry mohou na hradě Kokoříně uzavřít civilní sňatek. Obřady se konají v tzv. Brožíkově síni v prvním patře nového paláce. Hrad je otevřen po předchozí domluvě i v zimním období.

12

Hrad Kokořín byl postaven, na okraji panství pánů z Dubé, po roce 1320, pravděpodobně pražským purkrabím Hynkem Berkou z Dubé. Podle jména hradu se celá chráněná oblast nazývá Kokořínskem. Od roku 1544 je uváděn jako pustý. Jeho osud ještě zhoršilo rozhodnutí císaře Ferdinanda II. zařadit jej mezi tzv. prokleté hrady, tj. hrady, které se nesměly udržovat, protože jinak by díky své výhodné poloze mohly ohrozit panovnickou moc. Roku 1894 zakoupil zříceninu pražský podnikatel Václav Špaček. Syn Jan Špaček ji nechal před první světovou válkou novogoticky zrekonstruovat. V roce 1951 byl hrad zestátněn. V roce 2001 se stal národní kulturní památkou. Potomkům rodiny Špačkových byl hrad v restituci navrácen v roce 2006. Hrad je otevřen veřejnosti, v nabídce je několik prohlídkových okruhů s prohlídkou starého paláce a vystoupáním na věž, ze které je krásný výhled do Kokořínského dolu. Romanticky založené páry mohou na hradě Kokoříně uzavřít civilní sňatek. Obřady se konají v tzv. Brožíkově síni v prvním patře nového paláce. Hrad je otevřen po předchozí domluvě i v zimním období.

13

Zámek Kokořín byl postaven snad někdy v polovině 18. stol. za tehdejších majitelů panství Sweerts-Šporků. Jedná se o jednopatrovou obdélníkovou barokní budovu, ze které vystupuje krátké západní křídlo s koutovými věžemi, nad nimiž se vypíná malá vížka s cibulovou bání a ochozem. Okolo zámku se nachází park. Na přelomu 19. a 20. století se majitelem stává Václav Špaček ze Starburgu, jehož erb je nad zámeckou branou a vchodem do zámku. Náročnou přestavbou nedalekého hradu se syn Jan Špaček zadlužil a musel velkostatek se zámkem Kokořín, zmenšený ovšem pozemkovou reformou, roku 1932 prodat. Hrad si však ponechal. Za éry socialismu byl zámek v majetku JZD. V roce 2019 je zámecký areál v soukromém vlastnictví a udržovaný.

13

Zámek Kokořín byl postaven snad někdy v polovině 18. stol. za tehdejších majitelů panství Sweerts-Šporků. Jedná se o jednopatrovou obdélníkovou barokní budovu, ze které vystupuje krátké západní křídlo s koutovými věžemi, nad nimiž se vypíná malá vížka s cibulovou bání a ochozem. Okolo zámku se nachází park. Na přelomu 19. a 20. století se majitelem stává Václav Špaček ze Starburgu, jehož erb je nad zámeckou branou a vchodem do zámku. Náročnou přestavbou nedalekého hradu se syn Jan Špaček zadlužil a musel velkostatek se zámkem Kokořín, zmenšený ovšem pozemkovou reformou, roku 1932 prodat. Hrad si však ponechal. Za éry socialismu byl zámek v majetku JZD. V roce 2019 je zámecký areál v soukromém vlastnictví a udržovaný.

14

Dům čp. 3, již od konce 19. století výrazně přispívá společně s barokním kostelem a sousedními domy k vytvoření malebné návsi na Vysoké. Dům byl značně poškozený zanedbanou údržbou a v 70. letech 20.století necitlivou vestavbou bytové jednotky do původního tanečního sálu. Opravdu domu a přilehlých hospodářských stavení, započala rodina Kroužkových koncem léta roku 2012. Rekonstrukce pod vedením architektonického studia Archiholik, proběhla s respektem k původnímu objektu a s přihlédnutím k plánovanému využití statku jako domu, ve kterém se budou potkávat lidé se vztahem ke kultuře, řemeslům, gastronomii a dobrému vínu. Po rekonstrukci dům láká na útulnou kavárnu, galerii, konají se zde výstavy a keramické kurzy. Při toulkách po Kokořínsku určitě doporučujeme navštívit.

14

Dům čp. 3, již od konce 19. století výrazně přispívá společně s barokním kostelem a sousedními domy k vytvoření malebné návsi na Vysoké. Dům byl značně poškozený zanedbanou údržbou a v 70. letech 20.století necitlivou vestavbou bytové jednotky do původního tanečního sálu. Opravdu domu a přilehlých hospodářských stavení, započala rodina Kroužkových koncem léta roku 2012. Rekonstrukce pod vedením architektonického studia Archiholik, proběhla s respektem k původnímu objektu a s přihlédnutím k plánovanému využití statku jako domu, ve kterém se budou potkávat lidé se vztahem ke kultuře, řemeslům, gastronomii a dobrému vínu. Po rekonstrukci dům láká na útulnou kavárnu, galerii, konají se zde výstavy a keramické kurzy. Při toulkách po Kokořínsku určitě doporučujeme navštívit.