Po stopách Klingerů

Klingerové byli rodinou domácích tkalců z Dolních Křečan u Rumburka. Ignaz Klinger založil textilní podnik v Novém Městě pod Smrkem. Ten se stal tak úspěšný, že svoje továrny měla firma až v italských městech Terni a Prato. Obchodní zastoupení měla firma i v Americe. Firma ekonomicky podporovala i rozvoj města. Kromě výstavby dělnických domů se podílela na stavbě městských lázní, knihovny, chudobince a podporovala různé spolky. Díky jejímu vlivu byla k městu přivedena také železniční trať. Roku 1908 byli někteří členové rodiny Klingerů povýšeni na barony. (autor trasy: Radomír Kočí, audio průvodce: Vojtěch Řehák)

Kvízová otázka
Ve kterém roce Peter M. Wöllner koupil vilu barona Ottomara Klingera?
Parametry trasy
Typ:
Pěší
Délka:
2 km
Čas:

Objekty na trase

1

Nádraží Frýdlantské okresní dráhy dostavěla firma Herrmann Bachstein z Berlína v roce 1902. Stanice byla původně navržena jako úvraťová, ale realizována byla jako průjezdná. K dvoupodlažní staniční budově byla přistavěna čekárna s krytým nástupištěm a restaurace, součástí stanice je také dřevěné skladiště, vodárna a dům traťmistra. Odtud vycházela vlečka do Klingerovy textilky. Díky vlivu této textilky byla k městu železniční trať vůbec přivedena. Pojdˇme se vydat po stopách textilních průmyslníků Klingerů. Zakladatelem zdejšího úspěšné textilní továrny byl Ignaz Klinger. Ten měl sedm dětí, nejstarší syn se jmenoval Oskar, nejmladší Ottomar. Ti postupně převzali vedení továrny a výrazně ji proslavili.

1

Nádraží Frýdlantské okresní dráhy dostavěla firma Herrmann Bachstein z Berlína v roce 1902. Stanice byla původně navržena jako úvraťová, ale realizována byla jako průjezdná. K dvoupodlažní staniční budově byla přistavěna čekárna s krytým nástupištěm a restaurace, součástí stanice je také dřevěné skladiště, vodárna a dům traťmistra. Odtud vycházela vlečka do Klingerovy textilky. Díky vlivu této textilky byla k městu železniční trať vůbec přivedena. Pojdˇme se vydat po stopách textilních průmyslníků Klingerů. Zakladatelem zdejšího úspěšné textilní továrny byl Ignaz Klinger. Ten měl sedm dětí, nejstarší syn se jmenoval Oskar, nejmladší Ottomar. Ti postupně převzali vedení továrny a výrazně ji proslavili.

2

Městské lázně dal postavit Oskar Klinger v roce 1909 podle plánu jabloneckého architekta Roberta Hemmricha. Pěkná secesní budova lázní byla slavnostně otevřena 15. ledna 1911. Budova ve tvaru písmena L měla v pravé části vanové oddělení a sprchové kabiny, kam se chodili novoměstští občané mýt. V levém křídle byl malý bazén pro děti a plavecký bazén o rozměrech 11,4 x 5,8 metrů. Později se otevřela i sauna. Celý objekt byl vytápěn kotelnou na uhlí s vysokým komínem. Lázně byly v provozu ještě v 60. letech 20. století. V té době ale už začala výstavba bytovek s vlastními koupelnami. Ty začali budovat i majitelé zdejších rodinných domů. Objekt prošel za dob socialismu řadou necitlivých úprav a na počátku devadesátých let byl dokonce kvůli nevyhovujícím hygienickým podmínkám uzavřen. Zájem o služby lázní pomalu zanikal a nakonec, až do roku 2005, zůstala v provozu jen sauna. V roce 2005 proběhla rekonstrukce a lázně dnes slouží původnímu účelu. V přízemí je zázemí bazénu, sauna, v patrech městské byty.

2

Městské lázně dal postavit Oskar Klinger v roce 1909 podle plánu jabloneckého architekta Roberta Hemmricha. Pěkná secesní budova lázní byla slavnostně otevřena 15. ledna 1911. Budova ve tvaru písmena L měla v pravé části vanové oddělení a sprchové kabiny, kam se chodili novoměstští občané mýt. V levém křídle byl malý bazén pro děti a plavecký bazén o rozměrech 11,4 x 5,8 metrů. Později se otevřela i sauna. Celý objekt byl vytápěn kotelnou na uhlí s vysokým komínem. Lázně byly v provozu ještě v 60. letech 20. století. V té době ale už začala výstavba bytovek s vlastními koupelnami. Ty začali budovat i majitelé zdejších rodinných domů. Objekt prošel za dob socialismu řadou necitlivých úprav a na počátku devadesátých let byl dokonce kvůli nevyhovujícím hygienickým podmínkám uzavřen. Zájem o služby lázní pomalu zanikal a nakonec, až do roku 2005, zůstala v provozu jen sauna. V roce 2005 proběhla rekonstrukce a lázně dnes slouží původnímu účelu. V přízemí je zázemí bazénu, sauna, v patrech městské byty.

3

V roce 1844 zdejší továrník Ignaz Klinger prodal dům čp. 290 a koupil tento dům čp. 306 od Ferdinanda Porscheho. Se zvyšujícím se počtem tkalců dům čp. 306 nestačil a proto si pronajal naproti stojící dům čp. 307. V jeho přízemí zřídil truhlářskou dílnu a v patře tkalcovnu. V roce 1857 si Klinger pronajal další dům, tzv. Elgerhaus čp. 417, a i v něm zřídil tkalcovnu. K domu čp. 306 přistavěl tovární objekt a umístil do něho potahovačku a balírnu.

3

V roce 1844 zdejší továrník Ignaz Klinger prodal dům čp. 290 a koupil tento dům čp. 306 od Ferdinanda Porscheho. Se zvyšujícím se počtem tkalců dům čp. 306 nestačil a proto si pronajal naproti stojící dům čp. 307. V jeho přízemí zřídil truhlářskou dílnu a v patře tkalcovnu. V roce 1857 si Klinger pronajal další dům, tzv. Elgerhaus čp. 417, a i v něm zřídil tkalcovnu. K domu čp. 306 přistavěl tovární objekt a umístil do něho potahovačku a balírnu.

4

Nyní se dostáváme k objektu, který souvisí s úplnými počátky podnikání Ignaze Klingera v Novém Městě. Není jisté, zda v tomto domě měl první dílny, ale na velikost domu je to pravděpodobné. V roce 1844 ale tento dům prodal a koupil dům čp. 290 z předchozí zastávky, kde jeho podnikání pokračovalo.

4

Nyní se dostáváme k objektu, který souvisí s úplnými počátky podnikání Ignaze Klingera v Novém Městě. Není jisté, zda v tomto domě měl první dílny, ale na velikost domu je to pravděpodobné. V roce 1844 ale tento dům prodal a koupil dům čp. 290 z předchozí zastávky, kde jeho podnikání pokračovalo.

5

V roce 1872 už se podnik Ignaze Klingera natolik rozrostl, že několik domů po městě již nestačilo a tak na tomto místě založil továrnu. Firma se dynamicky rozvíjela, po požáru jedné z budov, založila dokonce i vlastní hasičský sbor. V roce 1881 firma koupila další dvě továrny v Mladé Boleslavi, svým zaměstnancům platila příspěvky do nemocenské pokladny, dělníci měli vlastní jídelnu, starobní a úrazový fond a firma pro ně postavila řadové domy. Svoje továrny měla firma nakonec i v italských městech Terni a Prato. Obchodní zastoupení měla firma i v Americe. Pokrokové a sociální aktivity přinesly rodině povýšení do šlechtického stavu. Firma ekonomicky podporovala rozvoj Nového Města. Kromě výstavby dělnických domů se podílela na stavbě městských lázní, knihovny, chudobince a podporovala různé spolky. Během hospodářské krize se spojila se společností Lanex a během 2. světové války byla společnost Klinger – Lanex převzata německou firmou Junkers, která vyráběla motory a letadla. Po roce 1945 byla zdejší továrna znárodněna pod národní podnik Textilana, která zde fungovala do roku 2003. Od té doby areál chátral a v roce 2020 v areálu probíhají demoliční práce.

5

V roce 1872 už se podnik Ignaze Klingera natolik rozrostl, že několik domů po městě již nestačilo a tak na tomto místě založil továrnu. Firma se dynamicky rozvíjela, po požáru jedné z budov, založila dokonce i vlastní hasičský sbor. V roce 1881 firma koupila další dvě továrny v Mladé Boleslavi, svým zaměstnancům platila příspěvky do nemocenské pokladny, dělníci měli vlastní jídelnu, starobní a úrazový fond a firma pro ně postavila řadové domy. Svoje továrny měla firma nakonec i v italských městech Terni a Prato. Obchodní zastoupení měla firma i v Americe. Pokrokové a sociální aktivity přinesly rodině povýšení do šlechtického stavu. Firma ekonomicky podporovala rozvoj Nového Města. Kromě výstavby dělnických domů se podílela na stavbě městských lázní, knihovny, chudobince a podporovala různé spolky. Během hospodářské krize se spojila se společností Lanex a během 2. světové války byla společnost Klinger – Lanex převzata německou firmou Junkers, která vyráběla motory a letadla. Po roce 1945 byla zdejší továrna znárodněna pod národní podnik Textilana, která zde fungovala do roku 2003. Od té doby areál chátral a v roce 2020 v areálu probíhají demoliční práce.

6

Vila v bývalém areálu továrny Klingerů byla součástí kompexu tří vil v rozsáhlém parku, který pro tehdejší majitele vytvořil drážďanský architekt Hugo Eck. Tuto vilu si nechal postavit Oskar Klinger, nejstarší syn Ignaze Klingera, po roce 1873, poté co po úmrtí svého otce Ignaze, převzal vedení podniku. Vila po krachu Textilany v roce 2003 chátrala bez využití. I když objekty v areálu továrny v roce 2020 prochází demolicí, tato vila má být zachována. Ještě zde stála vila Willyho Klingera, syna Oskara Klingera, ta byla ale po roce 1920 zbourána.

6

Vila v bývalém areálu továrny Klingerů byla součástí kompexu tří vil v rozsáhlém parku, který pro tehdejší majitele vytvořil drážďanský architekt Hugo Eck. Tuto vilu si nechal postavit Oskar Klinger, nejstarší syn Ignaze Klingera, po roce 1873, poté co po úmrtí svého otce Ignaze, převzal vedení podniku. Vila po krachu Textilany v roce 2003 chátrala bez využití. I když objekty v areálu továrny v roce 2020 prochází demolicí, tato vila má být zachována. Ještě zde stála vila Willyho Klingera, syna Oskara Klingera, ta byla ale po roce 1920 zbourána.

7

Jak rodinný podnik Klingerů dokonale reprezentuje skvostná vila Ottomara Klingera, nejmladšího syna Ignaze Klingera. Ta byla postavena jako poslední z původně tří zdejších vil v letech 1888 až 1891. Byla postavena podle návrhu architekta Eduarda Trossiniho v zámeckém barokním stylu. Ottomar Klinger v roce 1905 koupil pozemky a zámek v Kosmonosích a odstěhoval se tam. I zde měla firma svou továrnu. Po druhé světové válce začala vila pomalu chátrat. Následovaly neustále změny v užívání, včetně využití pro mateřskou školu. Do roku 1990 byla v objektu školka Textilany. Potom ji koupil kdosi z Prahy, ale deset roků nic neudělal. Vila byla prakticky otevřená, tudíž pořádně zdevastovaná. V roce 2001 byla prodána Peteru M. Wöllnerovi, majiteli úspěšné rodinné firmy CiS Systém, která působí v blízkém Ludvíkově pod Smrkem. Od té doby probíhala kompletní záchrana vily. Po deseti letech se Nové Město opět může pochlubit nádhernou vilou, která znovu funguje jako velmi reprezentativní sídlo společnosti.

7

Jak rodinný podnik Klingerů dokonale reprezentuje skvostná vila Ottomara Klingera, nejmladšího syna Ignaze Klingera. Ta byla postavena jako poslední z původně tří zdejších vil v letech 1888 až 1891. Byla postavena podle návrhu architekta Eduarda Trossiniho v zámeckém barokním stylu. Ottomar Klinger v roce 1905 koupil pozemky a zámek v Kosmonosích a odstěhoval se tam. I zde měla firma svou továrnu. Po druhé světové válce začala vila pomalu chátrat. Následovaly neustále změny v užívání, včetně využití pro mateřskou školu. Do roku 1990 byla v objektu školka Textilany. Potom ji koupil kdosi z Prahy, ale deset roků nic neudělal. Vila byla prakticky otevřená, tudíž pořádně zdevastovaná. V roce 2001 byla prodána Peteru M. Wöllnerovi, majiteli úspěšné rodinné firmy CiS Systém, která působí v blízkém Ludvíkově pod Smrkem. Od té doby probíhala kompletní záchrana vily. Po deseti letech se Nové Město opět může pochlubit nádhernou vilou, která znovu funguje jako velmi reprezentativní sídlo společnosti.