Vila Marie

2005 V noci z 19. na 20. ledna hořelo ve vile Marii znovu. Prokazatelně založený a rychle se šířící požár tentokrát zcela zničil střechu a krovy. I po tomto ohni však památkáři považovali budovu dál za rekonstruovatelnou. Vzápětí podanou žádost majitele o demolici proto památkáři jednoznačně zamítli. Povolili jen likvidaci dvou méně podstatných doplňkových stavbiček v zahradě - bez toho by totiž nemohla fyzicky vzniknout nová rezidence. Brzy nato už o pár desítek metrů dále vyrůstala vila Vinohrady, jejíž architektura s novorenesančním sousedem evidentně nepočítala.[1]

2004 V noci 11. listopadu zničil tři přízemní místnosti opuštěné a zvolna chátrající vily Marie požár založený podle hasičů zřejmě bezdomovci či feťáky, kteří se v ní scházeli. Projekt bytových domů má veškerá povolení, nic se ale zatím neděje.[1]

2004 2004: schválila vedoucí stavebního odboru ÚMČ Praha 2 Helena Nováková novým vlastníkům změnu územního rozhodnutí. Od 18. srpna 2004 tak mohla vedle vily Marie vyrůst místo čtyř činžáků "novostavba rodinného domu". [1]

3/2002 27. března 2002: podepsána kupní smlouva mezi firmami ALAG a Helsinky za 80 milionů.[1]

2001 Společnosti ALAG Rezidence Koperníkova, s. r. o. se podařilo - údajně vinou nejednoznačné klasifikace zeleně v okolí vily Marie - získat od pražského magistrátu územní rozhodnutí k projektu, podle něhož měly být v areálu postaveny čtyři čtyřpodlažní bytové domy a podzemní garáže, aniž by zmizela stará vila.[1]

2000 Prázdný

Výuku z vily se přesouvá do náhradní budovy po bývalém autoopravárenském učilišti na Náměstí Míru. Vyklizená nemovitost se záhy dostala do rukou developerů a v červnu 2000 také do zástavy u Raiffeisenlandesbank Niederösterreich-Wien.[1]

1996 Vilu i s pozemky zrestituovala trojice Waldesových dědiců, všichni žijící v New Yorku.[1] Potomci nemovitost obratem prodali, lukrativní pozemek v širším centru Prahy lákal developery, což stoleté vile nakonec zlomilo vaz. [2]

1945 Židovský původ odsoudil Jindřicha Waldese k tomu, že mu byl německými okupanty zabaven majetek. Z Vily Marie se tak za války stalo sídlo Hitlerjugend, a řečeno s nadsázkou, práce s mládeží se zde udržela i v mírových časech. Už v září 1945 se do budovy nastěhovala Národní škola pro slabozraké děti, která na stejném místě vydržela témeř půl století. Později část zahrady využívala také mateřská škola.[2]

1918 Vilu koupil továrník Jindřich Waldes, úspěšný majitel vršovického podniku Koh-i-noor vlastnil už předtím kousek odtud jinou vilu s velkou zahradou v Americké ulici, kde roku 1923 vybudoval i obrazárnu pro svou slavnou sbírku obrazů. Na pozemcích kolem vily Marie chtěl Waldes za první republiky zřídit slepičí farmu, stihl postavit i část potřebného vybavení, jenže záměr mu úřady kvůli nesouhlasu lidí v okolí nepovolily. Vilu u obrazárny zničila bomba při americkém náletu 14. února 1945, torzo obrazárny muselo nedávno ustoupit novým činžovním domům developera Orco. [1]

1898 1898 koupila vdova po inženýrovi Briskerovi se svými nezletilými dětmi. Tehdy Vila Marie přišla na 70 tisíc zlatých. Nová majitelka část domu pronajímala, například smíchovskému továrníkovi Nebrichovi. Ten vešel ve známost tím, že na zahradě choval trojici vlčáků Leoparda, Pardála a Hyenu. Výhružně pojmenovaná smečka za nocí podnikala loupežné výpravy do okolních hospodářství, kde rdousila králíky a slepice.[2]

1884 Vznik

Měšťan Eduard T. Bittner nechal nad jižním svahem na okraji tehdy periferních Vinohrad postavit novorenesanční vilu podle plánů městského stavitele Jana Troníčka.[1]